Trpký nezdar a dobrodružná prohlídka památek v Bulharsku pro Kammermannovy – 12. díl

Svou poslední zprávu jsme poslali z Gruzie, natěšení na návrat do Turecka.Loni v létě na cestě na východ nám tam bylo nakonec velmi dobře.Nyní jsme v Srbsku a vůbec jsme zatím nebyli v Turecku.Dokonce se stalo něco ještě horšího:Cestu k nejnižšímu místu na zemi u Mrtvého moře, tedy k našemu poslednímu extrémnímu místu, jsme museli škrtnout.Docela nás to potrápilo.Ale pěkně od začátku.

Před startem z Gruzie do Turecka jsme náš Axor vyčistili a užili si ještě trochu klidu v kempu na pláži u Černého moře.Jednou nás zastavila policie, ale to jen aby nás přátelsky pozdravila.Následující setkání s úřady mělo ovšem proběhnout s menším úspěchem.

Vynucený návrat do Gruzie.

Při vstupu do Turecka jsem já, Andrea, musela stejně jako předtím v některých zemích, překročit hranici pěšky.Většinou jsem přitom podstatně rychlejší než Mike, který musí vyřídit všechny papíry.Proto jsem se nedivila, že to i tentokrát trvalo.Ale pak se setmělo a já jsem oknem viděla, že Mike tam pořád ještě diskutuje.

Nakonec přišel pěšky k závoře a řekl, že mám jít zpátky do Gruzie.Mike se s Axorem otočil a opět jsme se postavili do vstupní fronty do Gruzie.Vše další si máme vyjasnit s tureckým konzulátem.Naštěstí je nejbližší konzulát daleko pouhých 20 kilometrů. Co se tam stalo?

Dva roky zákaz vstupu.

Ukázalo se, že při našem posledním odjezdu z Turecka dostal Mike na dva roky zákaz znovu vstoupit do země.Abychom zjistili důvod, musím vyzvídat:Během našeho tehdejšího pobytu nám agentura ze Švýcarska poslala druhé cestovní pasy s vízy do Íránu.Podle švýcarského zákona u sebe smíme mít vždy jen jeden pas.Proto jsme první pasy se vstupními razítky Turecka poslali zpět do vlasti.

Udělali jsme si kopie razítek.Ty ale úředník při odjezdu neakceptoval.Konkrétně:Tehdy byl problém jen s Mikovým pasem.S mým mělo být vše v pořádku.Až po čtyřhodinové diskusi jsme mohli vyjet do Íránu.Mysleli jsme, že tím je věc vyřízena.Omyl, jak se nyní ukázalo.Abychom Mikův zákaz zrušili, museli bychom jít na turecký konzulát ve Švýcarsku.To ovšem nebylo možné.

Černé moře místo Středozemního.

Takže jsme hledali jiné možnosti, jak se dostat z Gruzie do Evropy.Mohli bychom jet opět do Ruska a pak přes Ukrajinu směr Švýcarsko.Ale to by byla obrovská zajížďka.Po troše pátrání jsme narazili na trajekty přes Černé moře do Bulharska – z Batumi do Burgasu.Příští měl jet za tři dny.Kontaktovali jsme lodní společnost a rezervovali si místo.

Přesto to ještě nebyl žádný důvod k radosti.Měli jsme totiž v plánu se od tureckého pobřeží Středozemního moře přesunout přes Kypr do Izraele.Jedinou alternativou by bylo jet z Bulharska do Řecka a odtud trajektem do izraelského přístavu Haifa.Ale to by stálo 6 000 eur:tedy mnohem víc než přejezd z Turecka a příliš mnoho pro náš rozpočet.Zkrátka: Měli jsme toho docela plné zuby.

Eura hotově na ruku, prosím!

Alespoň jsme ještě pořád měli možnost si tři dny odpočinout na gruzínské pláži.Jediné poslání:Vybrat peníze v místní měně lari a vyměnit je, protože lodní společnost trvala na platbě v hotovosti v eurech.Při putování mezi bankou, směnárnou a kanceláří trajektu jsme se opět dokázali té zvláštní situaci zasmát.

Přenocovali jsme v přístavu a ve 4 hodiny ráno nám volali, že trajekt je připraven k nakládání.Paluba byla plná jen z poloviny a dostali jsme kabinu pro čtyři.Dokonce i Aimée s námi směla dovnitř.Následovaly dva prospané dny, během kterých jsme se po palubě pohybovali jen tehdy, když jsme venčili Aimée a šli do kantýny.V Bulharsku jsme pak ještě čekali další dvě hodiny na trajektu:Počítačový systém imigračního úřadu spadl.

UFO a prastaré dokumenty.

Po absolvované šlamastyce byl nejvyšší čas na prohlídku památek.Jeden z našich cílů:Bulharské „UFO“ v centru země, památník Buzludža na počet socialistického hnutí na hoře Hadži Dimitar.Památník již není přístupný, ale přesto působí impozantním dojmem.

To, co je v Bulharsku možné navštěvovat masově, jsou kláštery a kostely.Zvláště nás zaujal „klášter Proměnění Páně“ v soutěsce řeky Jantra.Je postavený na skále a uvnitř nádherně barevně vyzdobený.Zajímavý byl rovněž opuštěný dům, patřící zjevně k tomuto komplexu.V něm jsme narazili na staré ostění, truhly a nábytek a na více než 100 let staré dokumenty, vše volně umístěné v místnostech.

Fotografie: 4-Xtremes