Jeden ze 400: Wolfgang Gabl na cestě se svým Actros Edition 2

Její tělo je zahaleno pouze do hábitu, pohled směřuje jasně kupředu. V pravé ruce drží nad hlavou pochodeň, v levé tabulku s datem vyhlášení nezávislosti USA: 4. července 1776. Zatímco skutečná socha Svobody na ostrově Liberty Island v newyorském přístavu vypadá poněkud pobledle, její zmenšená kopie umístěná na zahrádce jedné innsbrucké restaurace má dokonce rtěnku. Nehty má nalakované načerveno, koruna se sedmi paprsky je pozlacená.

– Wolfgang Gabl, řidič a šéf firmy

Wolfgang se usmívá. Ani ne tak proto, že rakouská verze působí mnohem elegantněji než originál. Spíše proto, že sedmimetrová socha stála před lety několik měsíců v areálu jeho firmy v Roppenu v tyrolském okrese Imst. „Přepravovali jsme ji kamionem z Nizozemska do Rakouska," říká typickým tyrolským přízvukem. „Mezi dodavatelem a odběratelem došlo však k nějakému problému, proto jsme museli sochu zatím uskladnit jinde.“ A které místo by se pro to hodilo lépe než areál sídla jeho firmy v průmyslové zóně v Roppenu? „Hodně lidí si asi pomyslelo, že se Gabl úplně zbláznil.“

Podnikatele se ptáme, zda sochy svobody přepravuje častěji. 57letý Wolfgang se směje s pusou od ucha k ucha. „V této oblasti to byla naše dosud jediná zkušenost,“ říká. Mnohem lépe se vyzná v přepravě hliníkových profilů nejrůznějších rozměrů a délek. Wolfgang již řadu let úzce spolupracuje s jednou firmou v Telfs. Se svými čtyřmi soupravami tahače s návěsem zabezpečuje prakticky veškeré úkoly při exportu a přepravě pro výrobce hliníku, automobilových komponent, strojů a zařízení.

Jeden ze svých nákladních automobilů zákazníkovi dokonce trvale pronajal. „Jezdíme hlavně v Německu a v zemích Beneluxu,“ vypráví šéf společnosti během řízení. „Nestává se často, že si za volant sedá sám podnikatel. Nevydržel bych sedět pořád v kanceláři. Jsem rád na cestách. Dostanu se tak na spoustu nových míst a mám čas na sebe a své myšlenky.“

Využít každý kilometr.

I jeho dva synové Florian a Martin se už dávno zapojili do rodinné firmy jako řidiči, zatímco paní Marlies se doma stará o celou administrativu. Mimo jiné řeší objednávky pro vytížení zpátečních cest. „Snažíme se jezdit naprázdno co nejméně,“ říká Wolfgang, „chceme využít každý kilometr.“ Náklad si nevybírá. Na ložnou plochu svého auta tak nakládá hřbitovní svíčky, bonsaje, jablka, veterány, stroje, vozidla pro stavební dopravu, traktory, nábytek, květiny, velké stany, zinek a v případě potřeby dokonce i sochy svobody. „Není toho moc, co bychom v uplynulých letech nepřeváželi.“

Zajímavý a výrazný nový přírůstek.

Po letech strávených jako řidič v jiných firmách se Wolfgang v roce 1999 osamostatnil a začal jezdit s vlastním kamionem. V roce 2008 si pak do firmy přivezl svůj první nákladní automobil značky Mercedes‑Benz. „Mercedes byl se svými vozidly s adaptivním tempomatem a asistentem změny jízdního pruhu technicky daleko před ostatními výrobci.“ Od té doby zůstává značce věrný. Skutečný luxus si však užívá teprve krátkou dobu: Nově má ve flotile Actros 1963 Edition 2. Speciální model limitovaný na 400 kusů přichází s černým koženým volantem, koženými klikami dveří, přístrojovou deskou z kůže nappa a střešním poklopem s ambientním osvětlením. Zvenčí jsou nejvýraznějšími prvky přední část vozu v barvě šedá moon rock, rámeček světlometu včetně tónované clony, četné ozdobné lišty z nerezové oceli a nápis „Edition 2“ na sluneční cloně.

150.000 kilometrů ročně.

„Se svým kamionem najezdím ročně asi 150.000 kilometrů, kabina řidiče je mým pracovištěm a obývacím pokojem zároveň. Takže mi ten luxus stojí za to.“

Jinak má Wolfgang rád, když jsou výdaje pod kontrolou: „Víte, kolik stojí káva na odpočívadlech?“ ptá se a sám si odpovídá. „Skoro čtyři eura! Když si na cestách dáte dvě nebo tři kávy denně, a to pět dní v týdnu, udělá to dohromady pěknou částku.“ Už několik let má ve své kabině řidiče vlastní kávovar. Nedávno ale vypověděl službu. „Ty ceny mě málem porazily,“ říká Tyrolan, ale pak se opět rozpovídá o příjemných stránkách života řidiče.

Vypráví o dřívějších dálkových jízdách, které ho zavedly do Ruska, Francie, na Sardinii a Sicílii. Zrovna nedávno jel pro jednu eventovou firmu na Mallorcu. Když se již v neděli večer vydá s dnes naloženým nákladem na cestu do Belgie, přibude k tomu příští týden dalších 2.000 až 3.000 kilometrů. V úterý ráno je poblíž Bruselu naplánována vykládka a pak by měl jet do Antverp pro papír určený pro Kempten v Bavorsku. „A pak se uvidí, jaké další zakázky se mé ženě podaří sehnat,“ říká. Možná další socha svobody? „To asi ne,“ říká Wolfgang a opět se usmívá. „Nikdy však neříkej nikdy.“

Fotografie: Alexander Fuchs
Video: Whiteroom GmbH