Chemie tady funguje: Christopher Heidfeld a jeho Actros Edition 2

Christopher Heidfeld je ranní ptáče. Dnes ráno u něj doma, v malé obci v Sasku-Anhaltsku, zazvonil budík ve 4 hodiny. Teď, o pár hodin později, parkuje jeho modrý Actros Edition 2 tady na firemním dvoře přepravní firmy na východě od Hannoveru. Nákladní automobil dostal teprve před několika týdny, teď bude model 1853 poprvé mýt.

„Už má najeto 10.000 kilometrů,“ říká Christopher, kterému tady všichni říkají „Toffi“. S kartáčem, houbou a kbelíkem se 35letý muž do tahače návěsů pečlivě pustí. „Barva by měla přece na fotkách působit hezky, že jo?“ To je pravda. Speciální model, který je limitován 400 kusy, se beztak nevidí tak často – a už vůbec ne v hořcově modré barvě.

– Christopher Heidfeld, řidič firmy Wedemeyer

Nyní přichází také syn majitele firmy Sebastian Wedemeyer. To on tohle překvapení přichystal. „Chceme, aby naši řidiči jezdili v kvalitních nákladních automobilech. Když pak přijde na trh takový speciální model, jako je Edition 2, je to pro nás samozřejmě zajímavé.“ Nákladní automobily nemají mít ale jen něco do sebe, ale mají být také výkonné. „Když jedeme například přes kopce u Kasselu, potřebujeme pořádný výkon – vozíme vždy téměř 40 tun.“

Modrá barva není pro nákladní automobily vozového parku firmy Wedemeyer typická. Ostatní vozidla jsou červená. Christoperhův Actros je modrý kvůli firemní barvě jednoho zákazníka. Do chemičky, která se specializuje na výrobu etanolu a má sídlo rovněž na východ od Hannoveru, pak hned vede další Christoperhova cesta. Jeho Actros táhne hliníkový návěs, do něhož se vejde 34.000 litrů.

Vždycky cisternové vozy.

Christopher jezdil s cisternovými vozidly vždycky. Mnoho let v mezinárodní dálkové dopravě, často do Anglie. Už čtyři roky převáží etanol, většinou mezi lokalitami ve východním Německu a Hannoverem. „Jsem tak častěji doma, i během týdne.“ Čas strávený doma se mu hodí. Rodina, dům a koníček – například jeho traktor veterán, s nímž jezdí na dříví –, hrají nyní v jeho životě důležitou roli.

V areálu výrobce etanolu zvedne Christopher svůj levý ukazovák a zdraví kolegu řidiče. Příjemné místo tady mezi nádržemi a kolejemi zrovna není. „Mnoho z nás řidičů se tady zná. Naplnění a vypuštění cisteren vždy nějakou chvíli trvá. To si mezitím taky povídáme. Je to tady docela milé.“

Ve vysněném povolání měl Christopher dlouho jasno: „Co jsem začal myslet, nadchl jsem se pro nákladní automobily.“ Jeho matka však byla proti. „Její přítel sám nákladním vozem jezdil a vzal mě s sebou na cestu. Myslela si, že pak své vysněné povolání změním,“ říká a culí se. „Pak jsem věděl, že to chci opravdu dělat.“ Od té doby se toho sice v oboru mnoho změnilo. „Intenzita provozu extrémně narostla a my řidiči se tolik nebavíme jako dřív. Přesto mám krásnou práci.“ Nejspíše k tomu přispívá svým dílem i Actros.

Fotografie a video: Sebastian Vollmert