Mnohem více než jen přeprava – oborem Holgera Schäfera jsou stroje

– Holger Schäfer ze společnosti Fritz Fels Fachspedition o spolupráci se svým kolegou Attilou Ottmannem-Lambertem

Je krátce před půl šestou ráno a teploměr už ukazuje přes 20 stupňů – čeká nás horký letní den. Úvahy, na které teď Holger Schäfer vůbec nemá čas. Vestoje vypije šálek kávy a jen prohodí pár slov s kolegou Attilou Ottmannem-Lambertem. Pak oba nastoupí do kokpitů svých Actrosů 1848 a malý konvoj složený ze dvou vozidel vyráží na cestu, vždyť zákazník už čeká!

Holger a Attila řídí nákladní vozy Mercedes, oba vybavené sytémem  MirrorCam, pro spediční firmu Fritz Fels Fachspedition z Heidelbergu. Zákazník, specialista na tisk etiket, sídlí v Erbachu v Odenwaldu. Téměř stokilometrovou vzdálenost je samozřejmě potřeba absolvovat rychle a bezpečně. Ale to je pro Holgera, který je řidičem nákladních vozidel už tři desetiletí, a jeho podobně zkušeného kolegu pouhá rutina. Stejně důležité je to, co je čeká, až dorazí na místo: „přesun“ nákladu, tentokrát zbrusu nového etiketovacího stroje, do haly zákazníka.

Stroje jako na běžícím pásu.

„Skoro pořád přepravujeme stroje. Dnes pro tiskařský průmysl, jindy frézy nebo vstřikovací lisy," vysvětluje Holger. Většinou je musíme odstěhovat z původního místa nebo je umístit na místo nové. Někdy také obojí – a často je to spojeno s montážními pracemi.

Dnes nám stěhování odpadá. Náklad o hmotnosti přibližně 13 tun byl do areálu spedice dodán již před pár dny. Včera jej pomocí vysokozdvižných vozíků přemístili na návěsy Actrosu. Provedli jsme časově náročné zajištění nákladu, protože stroj je rozložen na 21 do sebe nezapadajících částí.

S každým takovým nákladem musíme zacházet jako s křehkými vejci: „Než se naučíte, jak s každým strojem zacházet, uteče hodně času,“ říká Holger. Jak je možné, že jako řidič nákladních vozidel může provádět montážní práce? „Jsem vyučený zámečník a zbytek je zkušenost.“ V zimě musí být stroje v návěsu dokonce zahřívány, aby po vykládce nedošlo k napadení rzí.

Tentokrát žádné „velké nářadíčko“.

Po půldruhé hodině na dálnicích a státních silnicích doráží dvoučlenný konvoj do cíle, tedy do klikatých uliček průmyslové zóny. Attila a Holger teď musí prokázat svou schopnost manévrovat s Actrosem. „Někdy to začíná být právě v této chvíli dost složité,“ říká Holger. Když to vyžadují okolnosti a náklad se stěhuje oknem nebo střechou a musí být přepravován jeřábem, je často zapotřebí ještě další vybavení.

Protože jeden z kolegů situaci v areálu předem prozkoumal, oba specialisté, dobře vědí, že podobné operace zůstanou dnes ušetřeni a že žádné „velké nářadíčko“ dnes potřebovat nebudou. Vykládku zajistí plošina spolu s vysokozdvižným vozíkem, který přivezl jeden z Actrosů na návěsu. Přesná koordinace a dohoda mezi zástupci výrobce, kteří se rovněž dostavili na místo, a dvěma pracovníky zákazníka je přesto nezbytná. Nakonec se přesně určí, kde má být etiketovací stroj v hale umístěn.

Dva, kteří se na sebe mohou spolehnout.

Attila přijíždí krokem před vrata haly. Holger je připraven a rutinními pohyby odstraňuje přepravní obal – dříve, než vysokozdvižný vozík zajede do budovy a na dané místo. „Týmová práce je pro nás alfou a omegou, jeden na druhého se můžeme plně spolehnout,“ říká rodák ze Saska. Etiketovací stroj postupně roste a jeho finální seřízení mají na starosti zástupci výrobce.

Po čtyřech hodinách tvoří několik metrů dlouhou výrobní linku, která dokáže tisknout nejrůznější etikety. Než bude uveden do provozu, ještě nějakou chvíli potrvá.

Holger a Attila si s úsměvem plácnou: Hotovo! Teď jen nastoupit do Actrosu a vydat se na cestu zpátky do Heidelbergu!

Fotografie: Henrik Morlock
Video: Martin Schneider-Lau