Betonářská branže: Manuel Spindler a jeho Arocs

Reportáž

Velmi žádané šedé zboží.

Manuel Spindler a jeho Arocs pomáhají udržovat v chodu hornorakouské stavebnictví. Každoročně rozveze po celé zemi tisíce metrů krychlových betonu z prefabrikátu.


Když Manuel Spindler brzy ráno nastartuje svůj Arocs 4148 v malé hornorakouské obci Diersbach, krajina ještě tone ve tmě. Den začíná pro tohoto 39letého muže krátce po páté hodině a už o hodinu později sedí za volantem svého domíchávače betonu. Jeho cíl je vzdálen pouhých pár kilometrů: betonárna firmy Eder v Aurolzmünsteru v okrese Innkreis. Zacouvá svým domíchávačem pod obrovskou věžovou betonárnu a převezme náklad. Trvá to sotva deset minut. Podle velikosti stavby přitom nabere do bubnu svého čtyřnápravového vozidla až osm metrů krychlových betonu z prefabrikátu: většinou beton na základy nebo stropy, jindy pohledový beton nebo beton odolný proti mrazu.


Manuel Spindler.


Nyní je to litý beton, který se používá hlavně na podlahy. Manuel si v kanceláři vyzvedne dodací list. Pak pomocí hadice s vodou očistí 650litrovou nádrž svého nákladního vozidla i nástavbu od mnoha jemných stříkanců betonu, ke kterým nevyhnutelně dochází i při velmi opatrném plnění. „Zatím se dají snadno odstranit,“ říká tento obyvatel Horního Rakouska a usmívá se. „Za pár hodin by to vypadalo jinak. Stříkance by ztuhly a byly tvrdé jako kámen, pak by se daly jen těžko seškrábat." S úsměvem dodává: „Toho bych chtěl své vozidlo ušetřit.“



Nelze otálet.

Naložený stavební materiál je určen pro velkou stavbu jen o pár obcí dál. V uplynulých týdnech a měsících tam Manuel jezdil s betonem poměrně často. Nemá čas se loudat – beton se musí rychle zpracovat. Nejpozději za půldruhé hodiny po naplnění domíchávače by měla být namíchaná směs cementu, písku a štěrku zpracována. Navíc má zkušenosti s tím, že na stavbě se musí počítat s čekáním.


„Nic lepšího se mi nemohlo stát.“

– Manuel Spindler, řidič ve společnosti Weidinger – spedice a dodavatel zemních prací



Kromě Manuelova Arocsu čekají na stavbě další dva domíchávače. Takže nám zbývá čas vyjasnit si některé otázky: Kdy jsi získal řidičský průkaz na nákladní vozidla? „Již v 18 letech,“ odpovídá Manuel. „Můj otec mi tenkrát poradil, abych si hned udělal řidičský průkaz i na nákladní vozy, abych měl druhý pilíř pro svou kariéru. Za tuto radu jsem mu dnes velmi vděčný. Absolvoval jsem vyučení v oboru tesař, ale brzy jsem tento obor vyměnil za volant, a od té doby už 16 let pracuji jako řidič nákladního vozidla." Nikdy jsem toho nelitoval. „Nic lepšího se mi nemohlo stát,“ říká.



Na cestách svým vlastním pánem.

V pověření svého zaměstnavatele, firmy Weidinger zabývající se zemními pracemi a přepravou ve městě St. Aegidi, jezdí Manuel ze 100 procent pro hornorakouskou koncernovou společnost Eder z Peuerbachu. Kromě čtyř závodů na transportbeton v této spolkové zemi provozuje podnik také cihelny v Peuerbachu a Weibernu. Na své práci si Manuel cení zejména nezávislosti. „Důležité je pouze to, že mi moje práce vyhovuje, a že se mi většinou podaří stihnout šest až osm staveb za den, všechny ve stanoveném časovém intervalu.“ Velmi si cení mnoha kontaktů se zákazníky. „Vždycky si příjemně popovídáme.“



Arocs Sen.

A jak se mu líbí jeho vozidlo? „Je to sen,“ říká Manuel a usmívá se. „Vždycky jsem jezdil s Mercedesem, nejprve s SK a pak s Actrosem. Ale nový Arocs má extrémně dobrou výbavu, a s ohledem na komfort a pohodlí hraje první ligu. A systém MirrorCam je skutečně přínosem pro bezpečnost. Když se slunce opře přímo do kamery, displej se přizpůsobí. Obraz se ztmaví a já mám pořád výborný výhled. Jinými slovy řečeno: Když vjedu do tmavé haly, obraz na displeji zesvětlá. Skvělé!“



Ani příliš tekutý, ani příliš tuhý.

Po dvou předchozích domíchávačích je nyní na řadě Manuelovo auto. Opatrně couvá bahnitou příjezdovou cestou až k čerpadlu na betonovou směs stojícímu bezprostředně před novou halou. Manuel vystupuje z kabiny řidiče a umístí žlab na beton tak, aby beton z prefabrikátu mohl proudit do násypky čerpadla. Krátce nato proudí jeden krychlový metr betonu za druhým do nové haly. Rychlost průtoku se reguluje pomocí páčky. Pomocí manometru na měření konzistence na bubnu Manuel kontroluje, zda složení betonu vyhovuje. „Nesmí být příliš tekutý, ani příliš tuhý,“ říká a na závěr naší schůzky upozorňuje na zvláštní vybavení svého vozidla: „S dopravníkem mohu bez čerpadla přepravovat beton až do vzdálenosti 12 metrů a výšky 5 metrů. To je obrovská výhoda především na malých stavbách a pro mnoho investorů je to obrovská úleva," říká, než se se svým nákladním vozidlem vydá na cestu zpět do betonárny v Aurolzmünsteru.


Fotografie: Sebastian Freiler
Video: Peak Motion GmbH

8 komentářů