Radek a jeho Actros L 1851 ‒ přeprava dusíku vyžaduje správného parťáka

Rezhovor

PŘEPRAVA KAPALNÉHO DUSÍKU NENÍ PRO KAŽDÉHO ŘIDIČE.

O specifikách přepravy dusíku ví i Radek Gruszka své a rád se o své zkušenosti o této přepravě podělil pro české čtenáře RoadStars.

Bezpečnost je na prvním místě. Zní to jako klišé, ale v tomto případě je téma bezpečnosti alfou a omegou všeho. Jedná se nejen o přepravu nebezpečného zboží ADR, která s sebou nese již některé požadavky, ale další pak jsou dány interními předpisy společnosti Linde Gas, respektive jejími zákazníky. 

Všichni řidiči jsou tak vždy oblečeni ve firemním stejnokroji z nejiskřivého materiálu, a při manipulaci s přepravovaným zbožím musejí používat ochranné a bezpečnostní pracovní pomůcky. „Právě tato striktní pravidla zaměřená na bezpečnost posádky během manipulace s nákladem je takové první síto mezi řidiči. Někteří prostě odmítají jakoukoliv práci, kde musí něco dodržovat,“ otevřeně přiznává Radek, „mně to ale problém nečiní, protože to je zajímavá a různorodá práce.“



Jedno naplnění, více vykládek.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? „Když naplním cisternu kapalným dusíkem, vím svou plánovanou trasu i zákazníky. Není to ale tak, že bych s jednou náplní jezdil celý týden. Zkapalněný plyn totiž mění vlivem teploty své skupenství a vyprchal by.“ Do Radkovy cisterny se vejde cca 27 000 litrů zkapalněného dusíku, kterými zásobuje zákazníky. Někdy se stává, že jeden zákazník odebere celou cisternu, ale není to zcela běžné. Spíše se doplňují stávající zásoby v různých provozech. 

Pro Radka to znamená i několikrát denně absolvovat přesný postup pro plnění dusíku: zabezpečit okolí cisterny, obléct ochranný oblek včetně ochranných brýlí a rukavic, nasadit hadice, překontrolovat těsnost spojů a následně spustit stáčení přesně objednaného množství plynu do zásobníku. Po skončení procesu pak v přesně opačném pořadí vše zase uklidit a vyrazit dál.



Inovovaný hnací řetězec je super.

Maximální cestovní rychlost vozidla je omezena na 80 km/h. Pro někoho je to nepředstavitelné, ale pro řidiče ADR přeprav jde o denní chleba. „I na to se dá zvyknout. Vím, že dojedu. A do areálů nás vždy pouští přednostně. Takže vlastně nemám termínový tlak na dodání,“ přibližuje dále Radek.

Ten navíc od března letošního roku brázdí evropské silnice v novém tahači – zbrusu novém Actrosu L 1851 s inovovaným pohonným řetězcem. „Nový motor je super, převodovka ještě lepší. Konečně se auto i na kruhovém objezdu rozjede na mnou chtěný převodový stupeň. To moje staré auto, které má najeto už více jak 852 tisíc kilometrů, často ani netušilo, co zařadit.“



Práce generací.

Pro společnost Linde Gas začínal jezdit i Radkův otec a přidal se i jeho strýc. Právě oni dva byli pro Radka mentory v prvních měsících práce. „Důležité je k celému procesu přepravy a nakládání s dusíkem přistupovat s respektem. A tomu přizpůsobit i celý postup – vše dvakrát překontrolovat, než spustím stáčení.

Za jízdy zkapalněný plyn neustále mění své těžiště, a to podle toho, jak je cisterna prázdná. Takže určitě nejezdím závody, je to hlavně o plynulosti.“ Oba Radkovy tahače jsou již z dálky poznatelné – na sluneční cloně je odkaz na domácí obec Horní Lomná a obě auta jsou vždy čistá. „Vždyť je auto pojízdná vizitka; jak moje vlastní, tak i společnosti Linde Gas. Zákazníci a ostatní řidiči nás hodnotí vždy podle toho, jak se na cestách chováme.“


Dosud žádné komentáře