Malé působiště, velký úkol: Okružní jízda univerzitní klinikou s Burkhardem Oldörpem

V campusu práce jako na kostele.

Hodně materiálu se sice tady v campusu dostává z bodu A do bodu B vysoce moderním zařízením. Tvoří ho bezobslužné
dopravní jednotky, které jsou řízeny přes Wi-Fi, dopravují kontejnery převážně pod zemí a ve výtazích je dostávají na místa určení. Přesto mají Burkhard a jeho kolegové-řidiči – v Lübecku se využívají tři vozidla Atego 818 – práce jako na kostele. UKSH je s téměř 16.000 zaměstnanci druhé největší univerzitní lékařské centrum v Německu hned po berlínské Charité. V roce 2021 tady bylo léčeno přesně 440.824 lidí, asi polovina z nich v Lübecku, druhá polovina na druhém pracovišti v Kielu. I tam se používají vozidla Atego – celkem pět, částečně také pro dodávky mezi oběma pracovišti. Dostáváme tak působivý celkový počet převozů materiálu za rok: dohromady zhruba 31.000.

Burkhard je součástí této logistiky, která běží jako po másle, již přes 25 let. Přitom pochází ze zcela jiného oboru. „Jsem vyučený tesař a později jsem vyplul na tři roky na moře.“ Pak se jednou rozhodl přeškolit se na „krále silnic“. „Na řidičském kurzu jsem si udělal specializaci na cisternové nákladní automobily a hned jsem našel práci,“ vypráví muž z Lübecku. Rychle ale nabyl dojmu, že v tomto oboru nejde moc o svobodu za volantem, zato o to víc o bezpečnostní předpisy. „Jasně, je to důležité. Ale nebavilo mě to.“

Chopí se každé práce.

Tehdy přišla pracovní nabídka univerzitní kliniky jako na zavolanou. „Přinesl jsem si sem nejen řidičák na nákladní vozidla,“ říká Burkhard, „ale také zkušenosti z dřívějších zaměstnání.“ Jako tesař se naučil pracovat za každého počasí, i když to někdy bolí. „Proto nemám žádný problém ujmout se i prací, které je třeba zrovna udělat.“ Může to být například práce v zahradnictví kliniky nebo zimní údržba silnic. Z doby, kdy byl na moři, ví, co znamená týmová práce, bez které to v campusu nejde.

Za jednu směnu přibude Burkhardovi, který po práci rád relaxuje na rybách, na tachometru zřídkakdy víc než 20 kilometrů. Přesto má jeho city logistika vysoké nároky na materiál. „Je tady neustále vyžadován start-stop, to nedělá vozidlu dobře.“ Ale k problémům s vozem Atego to nikdy nevedlo. „Jeho provedení je špičkové a je spolehlivý.“ Aby se zadní bočnice pro nakládání při neustálém otevírání a zavírání „neunavila“, má skříňová nástavba navíc dveře na pravém boku. Burkhard tak může předměty, jako jsou krabice s léky, nakládat a vykládat šetrně a rychle.

Rychlost, ale ne hektičnost!

Velká část jízd probíhá podle pevně daných plánů. Přesto se od nich Burkhard často spontánně odchýlí. Neustále je na nějakém oddělení nečekaně něco třeba. Pak musí být rychlý, ale ne hektický. V campusu to totiž není o nic méně ošemetné než v běžném městském provozu. „Spousta chodců tady nepočítá s auty a přechází přes silnici, aniž by se rozhlédli.“ Jak pak můžete zůstat v klidu? „Mám v tom jasno: V areálu kliniky nejsou rušivým vlivem chodci, ale spíše my se svými vozidly – důležitou prací tady či tam.“

A vozidel tu jezdí spousta. Stačí krátká procházka a potkáte na ní nákladní vozy dodavatelů, auta návštěvníků a autobusy městské hromadné dopravy. A ještě k tomu cyklisty – a sanitky. „Ty když se přiřítí s modrým majákem, mají přednost.“ Komunikace v campusu jsou vystavěné dobře, ale občas je na některém rohu málo místa. „Musí se jezdit velmi opatrně,“ říká Burkhard –, aby pak jedním dechem pochválil vynikající jízdní vlastnosti a dobrý přehled svého vozu Atego. „Ty mi hrozně usnadňují práci.“ V miniaturním působišti tedy převládá ta nejlepší nálada!

Fotografie a video: Sebastian Vollmert