Michal a Milan odhalují, co obnáší práce školitele řidičů vozů Mercedes-Benz
REPORTÁŽ
„Párkrát se nám stalo, že jsme školili i netradiční dvoučlennou posádku, kde řidiče na cestách doprovázel pes. Domácí kočky už jsou v kabině výrazně vzácnější, u nás na školení jsme měli jen jednu. Je vidět, že pro ty chlapy je tahač v podstatě domovem se vším všudy.“
„Školíme jak řidiče vnitrostátní, tak i dálkové dopravy. Nejčastěji se k nám řidiči dostávají s předáním nového tahače. K novým vozidlům dostává zákazník jeden poukaz, ve kterém má nárok na proškolení dvou řidičů. “
Michal Jakoubek popisuje, že minulé modely Actros řidiči často dobře znali a školení tak nepovažovali za důležité. Dnes je ale kokpit nových modelů tak nabitý technologiemi, že je školení pro správné využití digitálního přístrojového štítu, Mirror Cam nebo prediktivity adaptivního tempomatu v podstatě nutné.
„Vezměte si třeba fakt, že v dnešním Actrosu a Arocsu máme tři různé módy pro nastavení ekonomiky jízdy a každý se hodí pro jinou situaci. Displej namísto klasických budíků jde individualizovat, jelikož každému řidiči vyhovuje něco jiného, a obrazovky zpětných kamer už dávno nejsou jen pasivní zrcadlovou plochou. Ukazujeme, jak na nich nastavit zobrazení konce soupravy nebo jak využít jejich automatického posouvání obrazu s natáčením návěsu.“
„Druhou sortou návštěvníků našich školení jsou řidiči dopravních společností, ve kterých sílí tlak na zvyšování ekonomiky provozu. V tomhle případě jsme schopni řidičům pomoci, jak nejlépe využít ekonomický potenciál tahače. Tady musím říct, že se setkáváme i se společnostmi, které mají normy spotřeb paliva s fixním nastavením, které bohužel nezohledňuje profil tras a typ nákladu. V tomhle je například náš fleetboard výrazně dál a doporučujeme společnostem, aby se jím řídily,“ popisuje Milan Ureš, který školí řidiče vozů Mercedes-Benz již 18 let.
Milan dále porovnává, jak se za 18 let vlastně změnila kamionová doprava.
Jiná je technika, dnes už těm řidičům pomáhá spousta bezpečnostních a komfortních systémů, což je ovšem do dnešní přeplněné dopravy v podstatě nutnost.
„Mám někde 10 let starou fotku z odstavného parkoviště u Norimberka, kde stojím s tahačem sám. Když na to samé místo přijedete dneska, tak tam není kde zaparkovat.“ S tím pak samozřejmě souvisí i skutečnost, že za ta léta nepříjemně klesla průměrná kvalita řidičů. „Často ty dopravní společnosti posadí za volant ,kohokoliv‘, hlavně aby jim nestála souprava. Bohužel se pak stává, že se k nám na školení dostávají i řidiči, se kterými školení nových systémů klouže i někam na úroveň znalostí z autoškoly.“
U otázky, kam bude dál svět kamionové dopravy směřovat, se Michal i Milan shodují: „Kapacita kamionové dopravy je na svém limitu. Autonomní systémy mají k nasazení ještě daleko a stejně tak nasazení alternativních pohonů. Sice v Německu testujeme Actros na bateriový pohon, ale pořád je jeho dojezd a doba nabíjení jeho největším úskalím pro masové využití.“
Michal Jakoubek.
Michal pracuje jako školitel řidičů nákladních vozů už 5 let. Zkušenosti s řízením tahačů sbíral už jako student, když si přivydělával jako řidič dálkové dopravy.
Milan Ureš.
Již 18 let školí řidiče v Mercedesu. Dříve pracoval například ve státní zkušebně Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde testoval i tehdejší nákladní vozy Tatra, Liaz nebo Karosa.
Fotografie: Matěj Slepička
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Dosud žádné komentáře