4-Xtremes – část 71: Výhled jako z divadelní lóže na konci světa

Ushuaia se nachází na úplném jihu Isla Grande de Tierra del Fuego – velkého ostrova Ohňové země. Toto město je pro cestovatele něco jako poutní místo. Není divu, je totiž považováno za „konec světa“. Komu se naskytne možnost jej navštívit, musí toho využít. Dnes už můžeme prozradit, že jsme spolu s Axorem dosáhli tohoto velkého cíle naší cesty „4-Xtremes – The World Tour“.

Cesta sem byla opravdu dost dlouhá, jak se ostatně na takový „konec světa“ sluší a patří. Dokonce i poslední úsek, na který vás dnes chceme pozvat, je delší než 1 000 kilometrů. Začíná v pobřežním městě Puerto San Julian v argentinské provincii Santa Cruz. U repliky lodi „Victoria“ v poměru jedna ku jedné. Užasli jsme nad tím, jak malá byla loď, na které se poprvé podařilo objet celý svět. V roce 1519 vyrazilo na moře pět lodí o délce 20 až 30 metrů a šířce 6 až 10 metrů pod velením portugalského mořeplavce jménem Fernão de Magalhães – Fernand Magellan. Na palubě bylo celkem 237 námořníků. Téměř o tři roky později se do domovského přístavu vrátil pouze jeden koráb „Victoria“ s 18 muži na palubě.

Z Argentiny do Chile a zpět.

Naším dalším cílem je Národní park Monte León, rovněž v provincii Santa Cruz, a také na pobřeží. Stejně jako dále na severu tu žije spousta lachtanů a tučňáků magellanských. Nejvíc nás však fascinuje enormní rozdíl mezi přílivem a odlivem: celých devět metrů! Za odlivu jsme na pláži nafotili pár snímků. 

Po zhruba 420 kilometrech se ze silnice Ruta 3 stává Ruta 255. Právě přejíždíme přes hraniční přechod do Chile. Daří se to zcela bez problémů. Až na to, že jsme o pár dní dříve museli poněkud zredukovat naše zásoby jídla. Do Chile je zakázán dovoz čerstvých potravin jako ovoce, zelenina, maso a mléčné výrobky. Když jsme překročili hranice, zůstaly nám jen zásoby rýže, těstovin a zelenina v konzervách.

Trajektem přes Magalhaesův průliv.

O hodinu později. Čekáme na trajekt, který nás přepraví přes Magalhaesův průliv – legendární námořník je považován za jeho objevitele. Jakmile se nalodíme, jde to rychle. Již o 30 minut později jsme v Ohňové zemi. Nejjižnější špička Jižní Ameriky získala svůj název tak, že zde Magellan údajně spatřil bezpočet ohňů domorodých obyvatel.

Po příjezdu na Isla Grande de Tierra del Fuego se vydáváme místo přímé trasy na jih po menší silnici, která vede podél Magalhaesova průlivu. Lépe řečeno: jedeme po štěrkové cestě vedle silnice, která je právě v rekonstrukci. Opět snižujeme tlak vzduchu v pneumatikách a jízda je hned mnohem pohodlnější. Po chvíli nás míjí zářivě oranžový Arocs se sklápěcí nástavbou.

Záplava bobrů a hotovost.

Protože neradi jezdíme potmě, trávíme noc vedle silnice. Jen nastane večer a utichne hluk ze stavby, spatříme bobří rodinku. Přestože jsou tito malí chlupáči moc roztomilí, v Ohňové zemi patří mezi škůdce. Bobři sem byli vysazeni ve čtyřicátých letech minulého století obchodníky s kožešinami ze Severní Ameriky. V Jižní Americe nemají žádného přirozeného nepřítele, nekontrolovaně se množí a ohlodávají stromy. Má to obrovský vliv na celý ekosystém.

Následujícího dne přijíždíme do městečka Porvenir. V okouzlujícím městečku se 7 000 obyvateli vybíráme chilské peníze a v malých prodejnách kupujeme SIM kartu a pár čerstvých potravin. Jsou zde velmi milí lidé, kteří mají radost z kontaktu s cestovateli. O kus dál vidíme jedinou kolonii tučňáků královských mimo subantarktické ostrovy.

Konec, ale nejsme u konce.

Počasí je zde extrémně proměnlivé. Za slunce projíždíme městskou bránou do města Ushuaia, za nejhezčího počasí se touláme po nábřeží. Druhý den ráno padají velké vločky. Na to, aby bílá přikrývka vydržela, není dost chladno, ale přesto je sníh pěkný. Strávíme příjemný „zimní den“ a druhého dne ráno zažijeme velkolepý východ slunce.

Ushuaia je možná konec světa, ale rozhodně ne konec naší cesty. Teď se musíme držet jen jednoho směru: pojedeme pořád na sever.

Fotografie: 4-Xtremes