4-Xtremes – část 69: Po staré štěrkové cestě do ráje zvířat

Trelew leží na hlavní silnici Ruta 3 v údolí řeky Chubut – souřadnice: 43°15'S 65°18'W. Pro Jižní Ameriku opravdu netypický název mu dali velšští osadníci, kteří toto město v 19. století založili: „tre“ znamená „vesnice“. Budovy na hlavním náměstí města, které má dnes téměř 100 000 obyvatel nás vrací zpátky do této doby.

V pravém smyslu slova největší atrakce města Trelew však byla objevena teprve v roce 2013: dinosauří kostra, která je považována za největší na celém světě. Patagotitan mayorum měl asi 40 metrů na délku a vážil 70 tun. V současné době můžeme obdivovat repliku jeho kostry pod širým nebem. Aby bylo možné vystavit pravé kosti, musí místní muzeum paleontologie ještě postavit dostatečně velkou halu. Argentina je vůbec „země dinosaurů“, protože tu najdete více než 40 míst, na kterých se našly pozůstatky pravěkých zvířat.

Brána do divočiny.

Pro nás je Trelew zároveň branou do divočiny. Doplňujeme zásobu nafty, vody a potravin a vydáváme se na silnici s názvem Ruta 1. Od té doby, co vede Ruta 3 více nebo méně přímo na jih, nehraje stará křivolaká štěrková pobřežní silnice už skoro žádnou roli. Ale pro nás, světoběžníky v Axoru, je daleko zajímavější. Mike se skoro každý den dívá pod auto, aby zjistil případné škody, které mohly vzniknout na některém z mnoha dlouhých hrbolatých úseků cesty. Opakovaně musíme také upravovat tlak vzduchu v pneumatikách. Ale za toto malé úsilí Ruta 1 určitě stojí.

Například proto, že nás zavedla k Punta Tombo: Na protáhlém poloostrově se usídlila obrovská, někdy se dokonce uvádí, že největší kolonie tučňáků Magellanových na světě. Daleko od nejbližšího obydlí tu žijí a hnízdí miliony těchto zvířat. Zdá se, že tučňáci nemají žádné špatné zkušenosti s lidmi. V každém případě jsou zcela krotcí.

Skvělí sousedé: tučňáci Magellanovi a divoké lamy guanako.

Po celé hodiny pozorujeme, jak se zvířata kývavě přesouvají od moře k prohlubním v zemi nebo keřům, které jim slouží jako hnízda, jak si suší peří na slunci, jak se hašteří nebo mazlí. V národním parku, který se rozprostírá na celém poloostrově a na přilehlém pobřeží, žije v harmonii s tučňáky také mnoho lam guanako. Na rozdíl od svých příbuzných lam a alpak chovaných lidmi táhnou volně krajinou kolem pobřeží, ale vyskytují se také ve stepích, lesích a v horách.

Ruta 1 nás vede dál liduprázdnou přírodou. Kempujeme na divokém pobřeží a každý večer obdivujeme neuvěřitelné množství zářících hvězd. Drsná je tu nejen silnice, ale i moře. Na pláži stále znovu narážíme na zrezivělé vraky lodí. Právě na takovýchto cestách dokážeme náš mobilní domov nejlépe ocenit. Prožít celý den mimo civilizaci a užívat si přírodu má cenu zlata.

Lachtani z bezprostřední blízkosti.

U Estancie, farmy uprostřed ničeho, jsme si povídali s její majitelkou. Na mapě nám ukázala místo, kde by měla být kolonie lachtanů. Takže vzhůru na pobřeží! Posledních pár kilometrů jedeme po soukromém pozemku, a proto si radši bereme kola. A najednou jsme je spatřili. Mohutná zvířata jsou velmi plachá, proto se k nim opatrně plížíme. Nakonec se mám podaří sledovat lachtany a rypouše sloní z asi pětimetrové vzdálenosti. Ale také je cítit!

Po štěrkové cestě jedeme asi 400 kilometrů, než se stará pobřežní silnice nedaleko městečka Pampa Salamanca opět nenapojí na asfaltku Ruta 3. Tento výlet trval skoro týden – a za celou dobu jsme potkali pouhá tři vozidla. Na celé trase jsme neměli telefonní signál. Netrvalo však dlouho a úplně jsme na to zapomněli.

Fotografie: 4-Xtremes