Udo Pape: Sólová cesta s Actrosem a těžkým nákladem

Reportáž

One man show.

Každý úkon přesně sedí: Když Udo Pape dodává velký zemědělský stroj, dělá všechno sám – od nakládky přes přepravu až po vykládku.

Podvalník se „houpá“ stěží 12 centimetrů nad zemí.
Podvalník se „houpá“ stěží 12 centimetrů nad zemí.

Obrovská kola se pozvolna točí: Jen pomocí několika zručných manévrů řídí Udo Pape obrovský Dammann-trac na podvalník svého Actrosu 1845. Teď ještě zvednout těžké řetězy, zajistit zemědělský velkostroj a poté připojit hydrauliku – teprve pak se může vyrazit. Nyní, na podvalníku, se tyčí takzvaný samopojízdný stroj ještě výrazněji k nebi. „Jen sám o sobě má výšku hodně přes tři metry,“ říká Udo, zatímco připojuje hydrauliku ke svému Actrosu 1845. „Ale při délce 16,5 metrů ještě naštěstí nepotřebujeme zvláštní povolení.“

Vyučený mechanik zemědělských strojů se vyzná: Už téměř 25 let pracuje Udo pro výrobce strojů Herbert Dammann GmbH z dolnosaského Buxtehude-Hedendorfu a dodává stroje. „Samotné naložení trvá jen dobrých deset minut. Ale ta kontrola potom a to papírování – to je hned hodina pryč,“ povídá.



12 centimetrů k asfaltu.

Spodek podvalníku se houpá jen 12 centimetrů nad zemí. „To je absolutní minimum. Jinak bychom při malých nerovnostech zespodu narazili.“ Šířka 2,75 metrů je vyhovující, ale výška je moc velká: Udo upustí z podvozku vzduch, aby Dammann-trac a podvalník nepřekročily čtyři metry.

Dnešní cesta vede takříkajíc „za roh“, zákazníkem je smluvní poskytovatel strojů v přibližně 70 kilometrů vzdáleném Beverstedtu. „Většina dodávek jde do nových spolkových zemí, nejdál potom do Rumunska a Bulharska,“ říká 52letý muž. „Zeměmi, kam vyvážíme nejvíc, jsou Maďarsko, Polsko a Česká republika.“ Do Maďarska a Polska jezdí Udo obzvlášť rád – „kvůli dobrému jídlu,“ říká s úsměvem.



Fanoušek Actrosu.

Mezitím už je Udo na cestě k zákazníkovi. Najede přibližně 80.000 kilometrů ročně. Vždycky v Actrosu. Na ten nedá dopustit. „U firmy Dammann jsme dva řidiči a každý má svoje stálé vozidlo. Je to teď můj čtvrtý Actros,“ říká a hrdě poklepe rukou na volant. 

Neustále také zažívá něco dobrodružného, například jednou už nechtěl podvalník zabrzdit. Předtím byl v servisu. Chvíli trvalo, než se přišlo na to, že došlo k záměně přípojky hydrauliky a pneumatické přípojky. Udo: „To bylo něco! Museli jsme z pneumatického okruhu vypustit dvanáct litrů oleje, aby všechno znovu fungovalo.“


Do toho – Udo zařídí všechno sám.
Do toho – Udo zařídí všechno sám.

„Největší výzvou je ale většinou nalézt trasu, po které může jet těžký transport s 36 tunami,“ říká. Dnes jde všechno jako na drátkách: Po jedenapůlhodinové jízdě přijíždí Udo k zákazníkovi. Ještě trocha papírování a jede se zpátky do Buxtehude.


Fotografie: Alexander Tempel/Nina Hinterholzer
Video: Alexander Tempel

5 komentářů