
Udržujte kontakt s komunitou ještě pohodlněji. Jednoduše si stáhněte vhodnou aplikaci:
Peter a Nataly jsou pár, který spolu jezdí již 6let na cestách po Evropě. Peterovi je 30 let, Nataly 28 let a za dobu společného ježdění už stihli posunout svůj vztah na manželství. Z cest prý zvládli vždycky vše, i koupi a zařízení nového bytu.
Do povědomí spousty řidičů se dostali sdílením zážitků z cest na svém instagramu a o cestování v kamionu Nataly píše i blog. Na něm se můžete mimo jiné dočíst i o zkušenostech a doporučeních při cestování s domácím mazlíčkem. Na cestách totiž pár doprovází ještě třetí člen posádky, pes Lucky.
Jestli si manželé kromě práce stíhají cestování opravdu užít, jestli jim práce s plachtovým návěsem vyhovuje a jak se jim jezdí s Actrosem? Na to jsme se zeptali Nataly v rozhovoru níže.
Poznali jsme se, když si Peter dělal řidičák na kamion, já akorát končila střední školu a šla na vysokou. Původně jsme si mysleli, že půjde každý svou cestou, ale nakonec se naše cesty protnuly. Obor, který jsem studovala, mě nenadchl tak jako kamion. Poprvé mě vzal Petr na cesty jen jako spolujezdce, abych se mohla podívat, jestli se mi práce za volantem bude líbit. Chtěli jsme být častěji spolu a věděli jsme, že jakmile budeme jezdit oba, příjem bude vyšší a budoucnost budeme moci plánovat o něco snadněji. Fungujeme takto již 6 let a našeho rozhodnutí nelitujeme. Prožili jsme si toho opravdu hodně a zážitků máme na rozdávání. Byla to skvělá příležitost, která se nám tehdy naskytla.
Začali jsme s plachtovým návěsem a stále se jej držíme, v podstatě jsme si na to zvykli. Velmi krátkou dobu jsme jezdili s tandemem. Přemýšleli jsme zatím jen o frigu, ale odradila nás hlučnost, vše má své plusy i minusy. Nevýhodou plachty je možná častější kurtování. Na druhé straně to není až takový problém, trocha pohybu nám neuškodí.
Když naší doménou byly turnusy a ježdění po Unii, dařilo se nám častěji navštívit různá zajímavá místa jako Mnichov, Benátky, Salzburg, Cordoba, Legoland apod. Teď se po delším čase podařilo Monaco. Byla to zajímavá procházka, když parkoviště pro kamiony je na kopci a město dole. Cesta tam byla rychlá, no ale cesta zpět byla o poznání náročnější a vyčerpávající. Zvládli jsme to, ale svalovou horečku jsme měli ještě několik dní. Vždy když je možnost, tak se snažíme někam jít, ať už do města nedaleko parkoviště, nebo někam na procházku.
Vůbec ne. Tohle je stereotyp převládající i v našich končinách. U nás dvou to funguje 50/50 a oba se podílíme na zařizování našeho nového bytu a starosti o něj. V kabině pak převzal iniciativu manžel. Přestože na začátku nechyběly, nakonec jsme se oprostili od různých poliček, záclonek a tabulek. Skvělý kamarád je ale kožený koberec, i kvůli tomu, že s sebou vozíme psíka.
Snažíme se psíka pravidelně venčit, abychom předešli těmto situacím. Ale stalo se nám, že Luckymu bylo nevolno zrovna v momentě, kdy jsme byli na nakládce se zákazem pro psy. Musel bohužel počkat, až naložíme, protože všude byly kamery. Vždycky se nám to podařilo nějak skloubit, ale když jsme v práci, priority jsou jasné, ani to však neznamená, že to musí být za každou cenu.
Blog a sociální sítě jsou mou doménou a stejně tak i focení. Samozřejmě, v rámci možností přispěje nějakou fotografií i Peter. Například všechny fotografie z dronu jsou jeho.
Když nepočítám ty dva měsíce spolu doma, jak se vše zastavilo, tak ani ne. Pracujeme v podstatě stejně jako před pandemií. Kromě změny na některých přepravách a destinacích, kam momentálně jezdíme, je to téměř stejné. Myslím, že společného času máme habaděj. Vždyť jsme spolu 24/7. :)
Tohle je velmi zřídkakdy. V bývalé práci jsme si takhle sedli každý sám jen dvakrát. A v této práci jen jednou, když po dlouhém pandemickém volnu šel do práce nejdříve Peter. Byla to zajímavá zkušenost, ale o mnohem lépe nám to jde spolu. Jednak kvůli výkonu, který máme jako dva řidiči, a také kvůli tomu, že jsme tým, práci máme rozdělenou a nemusíme oba myslet na všechno.
Velmi dobrá otázka. Tohle si málokdo uvědomuje. Nejvíce jsme to pocítili teď, když jsme kupovali byt a řešili jsme hypotéky, zařizování, vše dohromady. Narazili jsme na množství úžasných a vstřícných lidí, kteří na nás počkali, pomáhali na dálku a ulehčili nám celý proces. Nemluvě o jejich trpělivosti, když jsme nevěděli přesně, kdy se vrátíme z cest, kdy budeme moci přejít na další krok a podobně. A v neposlední řadě jsou naši vstřícní speditéři, kteří se nám snaží pomoci nejlépe, jak umí. Je to souhra těchto věcí, které nám to dělají o něco lehčí, a tak si vždy zvládneme odskočit, jakmile je to potřeba.
Jednoznačně to byly kamery. Byly, protože už opět máme tahač se zrcátky a hned jsme pocítili tu změnu. Když se teď chytá většina řidičů za hlavu, ano, kamery jsou top! Kromě toho je to prostornost kabiny, která je pro posádku jako stvořená.
Na začátku jsme byli v šoku z množství displejů, které na nás svítily. Byla to velmi výrazná změna, která se nedala přehlédnout. Maličkou změnou prošla i převodovka, která konečně řadila živěji. Problém v MP4 byly kruháče, když jste zastavili a chtěli se rychle rozjet, tak to dost dlouho trvalo. Teď je to o něco lepší a příjemnější. Každopádně Mercedes je dobrý společník na cestách. Ukáže se to nejen na nízké spotřebě, které se dosáhne poměrně snadno.
Řidičák na autobus už máme hotový. Peterův sen byl odjakživa kamion a já jsem pokukovala už jako malá po trolejbusech v našem městě. Takže když už mám tu praxi na kamionu a řidičák, byla by škoda to nezkusit. Ale kdo ví. Kdyby nám chyběla Unie, tak i takový dálkový autobus by nebyl špatný nápad. Zatím to je jen v rovině úvah, uvidíme, jaké příležitosti se naskytnou do budoucna a kam nás osud zavede.
Peter (1992) pochází z malebné vesničky v blízkosti Prešova. Vystudoval střední odbornou školu dřevařskou a říká o sobě, že od té doby dřevo neviděl. Po škole pracoval na horké lince jedné výzkumné agentury (za minimální mzdu). Po letech trápení se ale rozhodl splnit si svůj sen a posunout se výše. Jeho vášeň pro cestování se stala jeho prací a koníčkem zároveň. Nyní už to je 6let, co brázdí cesty západní Evropy.
Nataly (1994) pochází z malebného městečka Prešov. Vystudovala střední zdravotnickou školu a při škole taktéž pracovala ve stejné výzkumné agentuře jako Peter. Po přerušení studia na vysoké škole se rozhodla na rok vyzkoušet život na kolech. Na základě této zkušenosti se vrátila domů, udělala si řidičák, vyřídila všechny potřebné doklady, kvalifikaci a začala brázdit cesty s Petrem.
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Dosud žádné komentáře