Seriál: Ženy za volantem hvězdy – Marcela

A stejně jako Eliška v předchozím dílu, tak i Marcela vypráví, že k řízení se dostala náhodou, když několik let pracovala v železářství, sídlícím v areálu AVE. Po nějaké době již znala v regálech každý šroubek, a tak začala hledat novou životní výzvu. Svůj současný pracovní stroj tak měla každý den před očima.

Změnu povolání urychlil i fakt, že s posypovým vozem jezdil - a stále jezdí – i bratranec Marcely. A díky němu, ale i přístupu vedoucího pobočky AVE v Harrachově Pavla Slavíka ml., nabrala odvahu po téhle práci sáhnout. „Byla to výzva! Vždyť jsem neměla ani Céčko. Takže jsem úspěšně absolvovala autoškolu na velký náklaďák. Ale první svezení za volantem sypače ve mně vyvolal pochyby, zda se s tou víc jak čtyřmetrovou radlicí vůbec vejdu na silnici. Ale podpora, kterou jsem dostala na společných směnách od ostatních kolegů i od bratrance mi ukázaly, že zimní údržbu za volantem Arocsu můžu zvládnout i já.“

Práce za volantem posypového vozu je psychicky i fyzicky náročná. „Člověk musí být tak trochu blázen. Protože i když spíte, tak podvědomě čekáte na telefonát, a pak uprostřed noční chumelenice vyjíždíte přímo do horských podmínek. A pak už jen čekáte, kde v tuto dobu narazíte na první uvíznutý kamion. Je to vlastně sázka na jistotu, že zůstanou v našich kopcích, bez posypu a ošetření silnic, stát.“

Čím je posypový vůz jiný?

Základem sypače je klasický sklápěč Arocs v provedení 6x4, ale s přiřaditelným předním pohonem, takže z toho udělám 6x6. Ale bez dobrého zimního obutí by mi to stejně bylo k ničemu, takže používáme osvědčené pneumatiky Continental Conti Scandinavia.

Vpředu je pak nasazena radlice s kovovým břitem a vlastními kolečky, která váží zhruba 1000kg. Výšku nad vozovkou řídí po většinu času automatický režim, ale na rozbitých místech jde manuálně přizvednout. Radlici můžu otočit na obě strany podle toho, kam potřebuju odstranit sníh ze silnice.

Na sklopné korbě je umístěna nástavba, která kombinuje zásobník na sůl s nádrží na tzv. solanku. To je roztok vody se solí.

Marcela Dvořáková

Jak se liší práce za volantem?

S nárůstem hmotnosti na přední nápravě je řízení o něco tužší a vyžaduje určitou opatrnost v manévrování. Asi všechny překvapí, že z místa řidiče nevidím radlici. Proto se na její konce dávají ty praporky, protože často je potřeba odhrnovat sníh těsně kolem zaparkovaných nebo zapadlých aut, ale i okolo kontejnerů.

Běžně se jezdí v základní konfiguraci pohonu 6x4. Přiřaditelný přední pohon se využívá až v případě nouze.

Jak se vlastně správně jezdí se sypačem?

Bude to znít divně, ale nesmí se spěchat. Plně naložené auto váží skoro 30 tun a vlastně jezdíme po neupravených silnicích. Z kopců třeba nejčastěji jezdím na manuální režim a brzdím motorem, protože nejde jet rychleji než 20km/h.Se spuštěnou radlicí auto i hůř zatáčí, protože se hmotnost opře do těch opěrných koleček radlice a mně tak chybí přítlak na předních kolech. A těch několik desítek tun hmotnosti musím zvládnout, nechci nikoho zranit nebo zůstat ve škarpě, pokud by se auto z kopců začalo smýkat.

Posyp samotný řídí elektronika, která sama udržuje nastavené množství posypu podle rychlosti a zadaných parametrů. K běžnému posypu se nastavuje hodnota 10g/m2, pod zapadnutá auta a kamiony se nastavuje dvojnásobek.

Zapadla jsi už někdy se sypačem?

Musím to zaklepat, naštěstí se mi to s Arocsem ještě nestalo. Dosud jsem vždy všechno vyjela s uzavřeným diferenciálem zadních náprav. Ani přední pohon jsem připojovat nemusela. Ale sklouznutí do příkopu je jednoduché. Vemte si, že jedete temnou nocí, hustě sněží a světla vám udělají bílou stěnu před autem. V tu chvíli je všechno bílé a vy nevíte, kam jedete. Takže jezdíme hodně po paměti; známe to tady jako vlastní boty.

Měla jsi někdy za volantem krizovou situaci?

Jednou jsem potřebovala brzdit ze zledovatělého kopce, protože za zatáčkou stály uvízlé kamiony. Dostala jsem smyk a v tu chvíli jelo nějakých 23 tun neovladatelně přímo na ta stojící auta. Už jsem vymýšlela co s tím, protože o radlici se opřít nemůžu – elektronika a opěrná kolečka to nedovolí. Takže jsem se jen modlila, a to nakonec pomohlo, a já prosvištěla smykem a se spuštěnou radlicí jako těžkotonážní krasobruslařka mezi kamiony, odhrnula sníh a ještě posypala (smích). Takže vše dobře dopadlo.

Kdo koordinuje vaše výjezdy? 

Vše se řeší na několika úrovních. Máme dispečink na krajské úrovni, kde kolegové vše sledují a vyhodnocují pomocí kamerového systému a meteorologických dat. Ale jako znalci místních poměrů máme právo vyjet i dle aktuální situace. S dispečerem jsme se naživo nikdy neviděli, ale po hlase bychom se určitě poznali. Muselo by to být zajímavé setkání, protože po pracovní stránce se známe poměrně dobře. (smích)

Na konkrétním úseku se střídají vždy dva řidiči. Jedním z jejich úkolů je takzvaná prevence, kdy probíhá posyp ještě před hlášenou nepřízní počasí či při poklesu teplot. Takový posyp pak výrazně pomůže v prvních chvílích sněžení. Držíme 24h pohotovosti, takže se nemůže stát, že bychom nevyjeli.

Co je zajímavé, tak si každý řidič nakládá posypový materiál sám. Je tak nutné mít neustále připravené auto; to znamená, že se vrátíme z rajonu a ještě jdeme auto očistit, naložit a připravit na další výjezd.

Je při práci se sypačem něco, co máš jako žena složitější?

Jak jsem vzrůstem malá, a tak se mi špatně manipulovalo s plněním směsi solanky. Nechala jsem si ale vyrobit takovou redukci, která mi práci s nástavbou zjednodušuje.

Pomáháš, když někde vidíš zapadlé auto?

Pomáháme tím, že pod uvízlá auta sypeme větší množství soli. Ostatní pomoc bohužel není v našich možnostech. Kdybychom se někde zdrželi, zastaví se provoz jinde. Ale když jedu svůj úsek podruhé, často vidím, že posyp zafungoval a uvíznuté kamiony se už rozjely.

Tím, že udržujeme hlavní tah do Polska, tak tu stále jezdí kamiony, i když vědí, že to je vabank. Přes Harrachov je to kratší, než přes Hrádek nad Nisou.

Poděkují řidiči zapadlých kamionů za pomoc? Nebo jak se zachovají ti „ostřílení mazáci“, když jim pomáhá žena?

Už nás tady znají, ale první reakce byla vždy překvapení z jejich strany, že je za volantem sypače žena. Je škoda, že od některých českých řidičů se poděkování nedočkáme, to spíš nadávek. Většina alespoň mávne, zatroubí a tak. To polští řidiči poděkují vždy a všichni, takže v tomhle ohledu 1:0 pro ně.

Silničáři jsou často terčem posměchu, stává se ti to i osobně? 

Nadávají všichni, ale osobně mi nikdo nikdy nevyčítal, že někde zapadl. Z vyprávění kolegů ale vím, že si někteří vyslechli i dost nevybíravé výrazy. Když chumelí a já objedu svůj úsek, tak klidně napadne 10 a více centimetrů sněhu. To pak není reálné udržet ve 100% kondici, ale sjízdné to s opatrností je. Když je někde více jízdních pruhů na silnici, tak primárně udržujeme jen ty pravé, kde bývá největší provoz. Levé se uklízejí až ve chvíli, kdy už je vše podchycené a doprava jede.

Pouštíš auta za sebou?

Když se jede se sypačem, tak to moc nejde. Takže jak kdy, ale když je možnost, tak je klidně pustím. Jen někteří pak zapomínají na to, že vjedou na ještě neupravenou silnici. Takže je pak zpravidla po chvíli předjíždím já. Kolegové mi vždy říkají, že jsem zbytečně moc hodná. To v létě je to jiné. 

Jakou práci tedy děláš přes léto?

Nejčastěji jezdím s Unimogem, se kterým děláme údržbu silnic a krajnic, takže sečeme trávu, čistíme příkopy a tak. Je to taky náročná práce, protože po příkopech je spousta kamenů z polí a je třeba opatrnosti, aby člověk se sekačkou nějaký nenabral. To je pak jak neřízená střela.

Jednou jsem se bála, že jsem takhle namotala bezdomovce. V příkopu byla nějaká matrace a na sekačku se mi namotalo něco červeného. Ale naštěstí to byla jen deka.

Fotografie a text: Matěj Slepička