Těžká práce na vysokohorské pastvině: den se mléka Bernhardem Niedermairem

Pohybujeme se vpřed pouze rychlostí chůze. Stoupání je obrovské, pod pneumatikami křupe štěrk. Bernhard Niedermair otáčí volantem a Actros zatáčí na jeden zátah. Větve se otírají o kabinu řidiče. Pak Bernhard dosáhne svého cíle: dřevěná bedna u cesty, uvnitř čtyři džbány naplněné čerstvým mlékem. Ocelové lano vede po svahu přibližně v pravém úhlu k cestě. Když se nakloníte, uvidíte na vrcholu horskou chatu. Odtud byla bedna se džbány spuštěna jako malá gondola na laně.

„V minulosti dost zemědělců používalo podobné lanovky k přepravě mléka ze vzdálených chat, “říká Bernhard poté, co hadicí nasál obsah plechovek do cisternové nástavby svého vozu Actros 2544. „Tady“, to je Alpe di Siusi v Jižním Tyrolsku: náhorní plošina sahající do výšky přes 2300 metrů, která je považována za největší vysokohorskou pastvinu v Evropě. V létě zde mnoho zemědělců z níže položených farem nechává pást své krávy na obrovských pastvinách, chráněných skalami skupin Sciliar a Sassolungo. Pokud mohou být krávy šťastné, pak na Alpe di Siusi určitě jsou.

Čerstvé mléko 365 dní v roce.

Bernhard jezdí za Brixner Milchhof, krátce: Brimi. Společnost z údolí vyrábí čerstvé mléko, čerstvou smetanu, ricottu a především mozzarellu. „Surovinu“ dodávají krávy 1100 jihotyrolských zemědělců, kteří jsou členy zemědělského družstva. Bernhard a jeho kolegové zajišťují stálý přísun. S vozovým parkem dvanácti nákladních automobilů včetně dvou vozů Actros jezdí na farmy a do chat a hygienicky dodávají mléko do výrobního závodu. „Jsme na cestě 365 dní v roce, “říká sedmatřicetiletý muž. „Na vrcholu léta, v zimě, o Velikonocích i o Vánocích.“

Jejich „území“ není velké. Jak moc jsou sběrači mléka a jejich nákladní auta nároční, se však ukáže právě tento den na horské pastvině. Například když se blížíte k nejvyššímu sběrnému místu ve výšce 2050 metrů. Zatímco se neustále střídá sluneční svit se zataženou oblohou, Bernhard se se svým Actrosem pohybuje do kopce i v tom nejhrbolatějším terénu. „Potřebujete naprosto spolehlivý vůz s velkým výkonem. A dobrý retardér na cestu zpět,“ říká Jihotyrolan, kter vyrostl v německém jazykovém prostředí jako většina zdejších lidí, ale mluví také plynně italsky. Koneckonců, ta dřina za to stojí: vě nádrže na nádvoří chaty obsahují celkem asi 1500 litrů mléka.

Když se řidič stává partnerem v rozhovoru.

Po krátkém rozhovoru se dvěma farmáři  jeden z nich odvezl svou cisternu s mlékem ze sousední chaty na sběrné místo pokračuje hrbolatá cesta. „Pro některé lidi tady nahoře jsem jediný člověk, se kterým v běžný den mluví,“ říká Bernhard. Pro společnost Brimi pracuje již pět let. Na Alpe di Siusi netráví celé léto, ale střídá s různými nákladními vozy. „Jsem zástupcem koordinátora vozového parku pro svoz mléka a musím znát všechny naše trasy a nákladní auta. “Muži z Brimi jsou venku za každého počasí. Je pravda, že v zimě vystupují maximálně do výšky 1400 metrů. Ale ani to není procházka růžovým sadem. „I když napadne jen pár centimetrů sněhu, může to být opravdu vyčerpávající.“ 

Bernhard na modelu Actros 2544 oceňuje zejména kameru MirrorCam, která mu poskytuje lepší výhled do všech stran. „Ráno se někdy chci nejdřív podívat do klasických bočních zrcátek, která naše ostatní vozy ještě mají. Ale to brzy přejde, “říká se smíchem. Užitečný je pro něj také asistent odbočování, který ho může upozornit na chodce nebo cyklisty. Zejména na Alpe di Siusi, kde se v tento den pohybují houfy turistů a jezdců na elektrokolech, přestože léto se již chýlí ke konci.

O několik minut později se ozve smích při pohledu na displej: Bernhard toho dne dodal přesně 11.000 litrů. „Kdybych chtěl schválně dodat takové kulaté číslo, nikdy by to nevyšlo,“ říká a loučí se, aby si užil zasloužený volný večer.

Fotografie a video: Alexander Tempel