Vždy na čas, vždy v naprosté čistotě: Endy Kilian převáží Actrosem mléko do mlékárny

Reportáž

Přepravce mléka.

Již od dvacátých let minulého století se v rodině Kilianů točí vše kolem mléka. Přepravu zajišťují více než 50 let nákladní vozidla od společnosti Mercedes-Benz. Svůj Actros 2551, který současně využívaná, si Endy, vnuk zakladatele firmy, individuálně upravil.

Skupinová fotka s Actrosem. Rodina Kilianů se psem „Ottou“ a řidičem Peterem Böhnke (l.), který je u Kilianů již 13 let zaměstnaný.


Ačkoli Ernst Kilian už Actros zabrzdil, je celkem 25 000 litrů mléka, které se nacházejí v cisterně tažného vozidla a v přívěsu, ještě stále v pohybu. „To je jedna z našich největších výzev,“ říká Ernst, kterému všichni říkají „Endy“. „Přeprava kapalin je něco úplně jiného.“ Přeprava mléka má svá vlastní specifika. Např. pracovní dobu: Už ráno ve čtyři hodiny vyjíždějí nákladní vozidla rodinné firmy v Schrozbergu, ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Podle trasy jsou na cestě až do 19 hod.


Všechno se u nich točí kolem mléka: Ute a Endy Kilianovi.
Všechno se u nich točí kolem mléka: Ute a Endy Kilianovi.

Rodinná firma.

Na sluneční cloně Actrosu je nápis „Milchkutscher“ (mlékařský povoz). „Můj děda svážel koňským povozem konve s mlékem do mlékárny ve 20. letech minulého století,“ vysvětluje Endy, který nastoupil jako řidič v roce 1987. „Hned po závěrečné zkoušce v autoškole byla naplánována moje první trasa. Nesměl jste tedy propadnout,“ říká s úsměvem Endy, kterému je 53 let.

Spolehlivost je naší největší prioritou.

Stejně jako svůj první náklaďák, NG 1624, si Endy Actros vybavil řadou prvků a doplňků v chromu. „Moje náklaďáky musí udělat dobrý dojem,“ říká.

Hlavně ale musí jezdit: „Peníze vyděláváme pouze v případě, že mléko dodáme mlékárně včas,“ říká jeho žena Ute. A farmáři se na nás musí vždy spolehnout, že mléko vyzvedneme.



„Ostatní jezdí na naftu, já na mléko.“

– Endy Kilian



Dobrá spolupráce se servisem.

Kilianovi se zase mohou plně spolehnout na Actros. S techniky a šéfem autorizovaného servisu Widmann v Crailsheimu mají úzký pracovní vztah založený na důvěře. „Pracují s maximálním nasazením, abychom mohli rychle pokračovat v jízdě,“ říká Ute. „Protože jsou naše vozidla vybavena sledováním polohy GPS a speciálně kalibrovanou technikou, nemůžeme si jednoduše vozidlo půjčit,“ říká vyučená laborantka, která ve vedlejším pracovním poměru zpracovává účetnictví a dispoziční úvěry.

Původně pracovala Ute, která pochází ze severního Německa, v mlékárně Schrozberg. Tam se v 80. letech minulého století seznámila s Endym a zůstala na jihu. V roce 2005 oba převzali firmu a zaměstnali řidiče.

Syn Keven se rozhodl vystudovat a dělat něco jiného. Endy proto sází na vnuka Marquesse. „Je mu teprve deset, ale já chci sám ještě chvíli jezdit“, říká řidič cisterny na mléko.



Mléko nebo nafta?

Na záď připevnil Endy nálepku: „Ostatní jezdí na naftu, já na mléko.“ „Samozřejmě jezdím na naftu. Ale myslím si, že by se děti měly zamyslet nad tím, odkud pochází mléko, které denně konzumují. Přečtou-li si nápis, když je míjím, mají se zeptat rodičů, co to znamená,“ říká Endy. Poté se posadí vnuk Marquess na sedadlo spolujezdce a vydá se společně s dědou na cestu do mlékárny. Stejně jako potomci Kilianů před ním.



Fotografie: Jan Potente

13 komentářů