Tanja Erhardtová a Annita Hegemann-Beckerová: dvě ze dvou procent

Řidičský průkaz na náklaďák si Tanja Erhardtová udělala skoro před dvěma lety. Od té doby jezdí tato 28letá kamioňačka po svých trasách. Vypráví, že ji k tomu motivovalo nadšení pro velké stroje. A tímto nadšením již nakazila i svou malou dceru. „Nejraději by chtěla řídit náklaďák v dálkové dopravě,“ říká Tanja s úsměvem. 

Dává do toho všechno.

Rodačka z Paderbornu řídí Actros 1851. Díky takzvanému zemědělskému expresu převáží Tanja převážně obiloviny. Svůj nákladní automobil pojmenovala „Diva“. „Zpočátku jsme si spolu moc nesedly, ale teď jsem si ji zamilovala,“ říká Tanja. A jak na mladou řidičku náklaďáku reagují její mužští kolegové? „Většina to obdivuje, ale starší generace si často myslí: blondýnka za volantem náklaďáku, to nemůže dobře dopadnout. Ale na ty se já stejně neohlížím," říká Tanja. Právě na místech nakládky mívala někdy potíže, ale dokázala se prosadit: „Řeknu, jak to mají naložit. Na rovinu.“

Oklikou.

Prosadit se – o tom by mohla Annita Hegemann-Beckerová něco vyprávět. Před 32 lety změnila svůj koníček v profesi a v tom ji podpořil její muž i rodina. Trh práce značně zchladil její nadšení. „Získat práci bylo dost těžké,“ vzpomíná Annita. „Pokládali mě za lehkou ženskou, jak řidiči, tak společnosti.“ To se jí dotklo. Pak se jí poštěstilo získat práci přes personální agenturu. „Nyní ženy přijímají, a ještě jim líbají ruce,“ říká. „Dříve to bylo opravdu skoro nemyslitelné.“

Dnes řídí Annita Actros s návěsem. „Vozím kuchyně do Francie, Španělska, Rakouska,“ říká Annita. A stále ji to baví: „Jsem už vlastně v důchodu, ale dvakrát až třikrát týdně ještě jezdím jako výpomoc.“

Fotografie: Kristian Barthen
Video: Martin Schneider-Lau