Proč řidička kamionu Emma miluje dlouhé cesty s Actrosem

Když Emma Tornberg vypráví o tom, jak se dostala k řízení kamionu, musí se pousmát. „Vlastně to byl nápad mojí mámy,“ přiznává třicetiletá Švédka. „Pocházím z Kiruny, to je nejseverněji ležící město Švédska. Po skončení školy jsem šla napřed do učení na ošetřovatelku koní. Ale jednoho dne ke mně přišla máma a povídá mi: ‚Poslouchej, holka, co kdyby sis udělala řidičák na náklaďák!’ Můj děda a tvůj strejda měli firmu na svoz dřeva a jaksi to bylo pro ně jak dělané.“

– Emma Tornberg, řidička u firmy Wiiks Transport z Lulea

Už vždy s nadšením na cestách.

A jak se domluvily, tak se i stalo. Emma si našetřila peníze na řidičský průkaz a přihlásila se do učení na řidičku z povolání. „Už vždycky jsem byla ráda na cestách. Se svými kamarády jsme podnikali vícedenní výlety autem. Teď to dělám profesionálně a hrozně mne to baví. Jsem opravdu blázen do kamionů. Být kamioňákem není povolání, je to životní pocit.“ Emma jezdí již tři roky pro firmu Wiiks Transport z Lulea, malého švédského přímořského města v Laponsku.

Tato firma se specializuje na přepravu, která směřuje do zahraničí. Jejích šestnáct zaměstnanců se v Lulea a v norských pobočkách v Tromsø a Bodø zabývají přípravou dispozic a celním odbavením. O dobrý stav vozidel se ve vlastním firemním servisu starají čtyři automechanici. Kromě Emmy patří k týmu 24 dalších řidičů.

3 000 kilometrů za týden.

Nákladní vozidla firmy Wiiks Transport najedou každý týden okolo 3 000 kilometrů – a to po celý rok. Jezdí přesně v těch regionech, ve kterých téměř všichni výrobci automobilů testují modely svých vozidel za extrémních podmínek – skandinávská zima zde totiž začíná již v říjnu a trvá až do dubna. Dnes doprovázíme Emmu na 521 kilometrů dlouhé cestě, která vede z Lulea do Bodø, kam má dovézt dřevo pro norského výrobce kuchyní. Jízda v nekonečných dálkách a samotě rozlehlé skandinávské krajiny není právě v tomto ročním období v žádném případě rutinní záležitostí.

Extrémní podmínky.

„Na svých cestách se málokdy setkáván s hustou dopravou a zácpami. K mým každodenním výzvám patří spíše teploty, které se pohybují hluboko pod bodem mrazu, sníh, zledovatělé silnice a všudypřítomné nebezpečí lavin v horských oblastech. A to nesmíme zapomenout na soby!“ říká Emma. Přes nepříznivé podmínky si ale nedovede představit nic krásnějšího než jezdit tady na severu kamionem. „Mám ráda zdejší samotu. Ježdění tady nahoře, kde člověk jen zřídka potká jiné vozidlo, je pro mne skoro jako meditace.“

Actros 2551 je dnes pro Emmu téměř jejím druhým domovem. „Byla to láska na první pohled! A v kamionu se mi dokonce spí lépe než doma v posteli. Pohodlí kabiny a manipulace s vozidlem jsou jednoduše naprosto skvělé!“

Fotografie a film: Alexander Tempel