4-Xtremes – část 64: Setkání světoběžníků s RoadStar

Překračujeme hranici Irské republiky – a stejně jako v Severním Irsku a celém Spojeném království se zde jezdí vlevo. Ale na to jsme si už dávno zvykli. Změnou je naopak to, že na rozdíl od druhé strany hranice zde nejsou vzdálenosti a rychlosti uváděny v mílích, ale v kilometrech a kilometrech za hodinu. Nám to vyhovuje: i když jsme v časové tísni, jedeme s naším Axorem spíše pohodově a nehrozí, že by nám naměřili překročení povolené rychlosti.

Vybíráme si trasu po Wild Atlantic Way. Panoramatická silnice se vine podél irského západního pobřeží v délce více než 2 600 kilometrů. Občas odtud odbočíme na vedlejší silnice: někdy směrem k odlehlým plážím, jindy dále do vnitrozemí, jako například do národního parku Glenveagh úplně na severu. Tam díky pověstné přízni božstev ovládajících počasí po dlouhé době vybalujeme kola.

Kulturní památky a těžba rašeliny.

Zajímavosti se najdou i na hlavní trase. Například severně od Galway je Kylemore Abbey, nejstarší benediktinský klášter v Irsku. Nedaleko od této kulturní památky se nachází Národní park Connemara. Tam se podíváme na těžbu rašeliny, která v Irsku již po staletí slouží jako palivo. Rašeliniště jako zdroj rašeliny jsou pro těžbu snadno přístupné. Pokrývají pouhá tři procenta zemského povrchu, ale uchovávají přibližně 30 procent zemského uhlíku. Proto je dnes těžba rašeliny velmi kontroverzním tématem, o kterém se v Irsku hodně diskutuje.

Dalším cílem naší cesty na jih je krasové území národního parku Burren. Tady jsme si naplánovali delší pěší túru. Jen jsme si stihli zašněrovat pohorky, hned hlásili zhoršení počasí. Proto jsme to museli zkrátit a pokračovali směrem na pobřeží k Moherským útesům. Když jsme přijížděli, slunce právě zapadalo do Atlantiku. Přestože to nebylo v plánu: toto místo a tento okamžik byly nejlepší příležitostí říct „goodbye“ a rozloučit se se západním pobřežím.

Změna plánu cesty.

V poslední době se stále znovu zamýšlíme nad pokračováním cesty „4-Xtremes – The World Tour“. Od roku 2020 jsme s naším Axorem procestovali téměř celou Evropu a krátce zabrousili i do Afriky, do Tuniska. Jenže především kvůli přetrvávající pandemii jsme ze zbytku světa zatím nic neviděli. Že by to nakonec přece šlo? Ano!  Brzy prozradíme, kam naše cesta povede.

Momentálně se vydáváme přímou cestou na východ do Dublinu. Rychle si prohlédneme hlavní město Irska a pak nás trajekt převeze do Walesu. Plavba je bouřlivá. Naštěstí je trajekt obrovský a suverénně brázdí až osm metrů vysoké vlny. Preventivní užití tablet proti mořské nemoci bylo zřejmě zbytečné.

Nejprve horolezecká túra, pak přejezd trajektem.

Poslední zastávkou na ostrově je Dover. Opět odstavujeme Axor a pěšky se vydáváme až na samý okraj slavných bílých útesů – White Cliffs. A ještě o kousek dál: Objevujeme úzkou stezku, která v serpentinách směřuje až dolů.

Poslední úsek prochází malým tunelem a pak následuje velmi strmý žebřík. Podle výšky vodní hladiny končí na černých kamenech nebo přímo v moři, v kanálu La Manche. Ten o pár hodin později překonáme – samozřejmě na trajektu.

Fotografie: 4-Xtremes