4-Xtremes – část 60: S Axorem jen „kousek“ od severního pólu

Dobrých sedm hodin jsme strávili v trajektu, na kterém jsme se vydali o půlnoci z Kirkwallu na Orknejských ostrovech směrem na sever. Co bylo naším cílem po klidné cestě, když palubu ozářilo vycházející slunce? Přístav Lerwick na hlavním ze Shetlandských ostrovů – stejně jako Orkneje jsou součástí Skotska a zároveň nejsevernějším regionem Velké Británie.

Protože už jsme vzhůru, rozhodli jsme se hned pro procházku Lerwickem, který má přibližně 7.500 obyvatel a je hlavním městem Shetlandských ostrovů. Pobřežní promenádu lemují budovy z pískovce, pocházející převážně z 18. století. Loudáme se skoro liduprázdnou, úzkou hlavní ulicí, která kopíruje linii pobřeží. Přístav je moderní a je v něm spousta věcí k vidění, od rybářských člunů, přes soukromé jachty, až po velké lodě, jako je trajekt, na kterém jsme právě přicestovali.

Majáky na každém kroku.

Tím co opravdu přitahuje pozornost jsou majáky, které jsou dramaticky posazené na útesech a vidíte je doslova na každém kroku. Některé útesy jsme se vydali prozkoumat pěšky – a museli jsme dávat velký pozor, aby nás neodnesl vítr. Na téhle pěší túře poryv větru dokonce Andree vytrhl z ruky sluneční clonu od foťopaprátu. V některých dnech dosahoval vítr rychlosti až 100 kilometrů za hodinu. Proto musíme Axor zaparkovat zádí proti větru, jak nejlépe to půjde, abychom měli alespoň do určité míry klidnou noc bez houpání.

Při prozkoumávání pobřeží narazíte na bezpočet zálivů a na ruiny rybářských vesnic, některé z nich byly využívány již před dávnými časy – až do 20. století. Jedním z těchto opuštěných sídlel je Fethaland v nejsevernějším cípu hlavního ostrova. Odtud vede cesta dokonce ještě dále na sever: na dvou malých trajektech, které plují pouhou čtvrthodinku, respektive sedm minut.

Nejmenší trajekty – a spousta věcí s přívlastkem „nejsevernější“.

Na prvním trajektu – na ostrov Yell – nás posádka pozvala na velitelský můstek, Mike si dokonce mohl vyzkoušet posezení v kapitánském křesle. Po 20 minutách jízdy podél ostrova Yell stojíme před druhým trajektem. A ten je asi nejmenší, na jaký jsme kdy s Axorem najížděli. Maximální výška vozidla je zde omezena na 4,20 metrů a posádka nechce věřit tomu, že se na něj náš nákladní automobil vejde. Ale kluci nejsou žádní byrokrati, a tak prostě říkají: „Give it a try, and if you hear it scratching, just stop“. Zkuste to, a když to začne skřípat, zastavte! S naší výškou 3,70 metrů se samozřejmě dostáváme na trajekt bez jediného „škrábnutí“ – a pak už vyrážíme na ostrov Unst.

Unst je nejsevernějším obydleným ostrovem Velké Británie. A protože jsme vždy na lovu po „Xtremes“, přichází na řadu dalších pár „nej“: nejsevernější dům, nejsevernější kostel a nejsevernější maják na ostrůvku před hlavním ostrovem s kouzelným jménem Muckle Flugga – vše speciálně vyznačené na mapě. Maják samozřejmě funguje automaticky, ale přesto se náhodou setkáváme s jedním z bývalých strážců majáku: se skutečným mořským vlkem, který má „v rukávu“ spoustu divokých historek o rozbouřeném moři.

Ale o tom až v další epizodě.

Fotografie: 4-Xtremes