4-Xtremes – část 58: Vítejte v zemi kuriozit!

Divoké řeky, lesní maliny a stromy přání.

Cestou směrem k hradu procházíme městským parkem a obdivujeme, jak pečlivě jsou udržovány nejstarší květinové hodiny na světě. Jak se blížíme k hradu, potkáváme stále více lidí. Návštěvníky sem lákají dvě akce: festival Fringe, který nabízí především divadelní a komediální představení, a Royal Edinburgh Military Tattoo, největší hudební festival ve Skotsku. Kromě převážně vojenské hudby nabízí už několik let stále civilnější taneční a pěvecká vystoupení. Vstupenky jsou bohužel vyprodány, přesto můžeme sledovat alespoň odchod různých kapel. S edinburghským hradem v pozadí je to prostě velkolepá podívaná! 

Po návštěvě velkoměsta jsme na pár dní zajeli do přírodní rezervace Hermitage. Krajina jako z pohádky s divokými řekami, lesními malinami a stromy přání. Hustá zeleň představuje příjemný kontrast k davům lidí, které jsme potkávali v předchozích dnech.

Skotštější už to být nemůže: Highland Games, skotské hry.

Čím severněji se dostáváme, tím jsou silnice užší. Často mají jen jeden jízdní pruh, čas od času se zálivem, aby se auta mohla vyhnout. Je zřejmé, že zde platí právo silnějšího: Našemu Axorovi každý radši hned uhýbá. Lepší vyhlídka, než tato pustá, strohá krajina se strmými skalnatými svahy nad ocelově modrým jezerem uprostřed národního parku Cairngormsnad snad ani neexistuje – a právě zde jsme v malé vesničce narazili na skotské hry. Máme možnost shlédnout kompletní skotský program – od Pipe Bands, tedy dudáckých a bubenických kapel, přes hod kladivem, hod závažím, kmenem stromu a highland dances. Počasí v tento den je také typické pro tuto zemi: po sluníčku přicházejí tmavé mraky a dešťové přeháňky. Cestou přes kopec zpátky k Axoru projíždíme na kolech kolem dobytka ze Skotské vysočiny, jelenů a ovcí – a tak si můžeme během jednoho dne odškrtnout téměř všechny zajímavosti, které musíte ve Skotsku bezpodmínečně vidět.

Odbočka k jezeru Loch Ness.

V naší cestě Skotskou vysočinou pokračujeme po staré silnici A 939 a za každou zatáčkou nevycházíme z úžasu. Na rozlehlých pláních září na slunci purpurově zbarvený vřes, který zdobí zdejší kopce. Nemůžeme se toho pohledu nabažit. Nakonec se dostáváme k mostu Gairnshiel Bridge, který byl postaven již v roce 1749, a na který je vzhledem k jeho impozantnímu stáří povolen vjezd pouze vozidlům do 18 tun. Axor váží dvanáct tun, takže se nás omezení naštěstí netýká a můžeme bezstarostně pokračovat v cestě.

Konečně nadešel čas vydat se k největšímu lákadlu na severu Skotska: k jezeru Loch Ness. Přestože dobře víme, že je to past na turisty, nemůžeme ho vynechat. K tomuto místu se přece váží legendární příběhy. Jezerní příšeru jsme samozřejmě nezahlédli, ale navštívili jsme muzeum, které vás pobaví historkami o Nessie a poučí o výzkumech, které s ní souvisejí. My jsme však čím dál tím více přesvědčeni, že legenda o Lochnesce je spíše výsledkem úspěšného marketingu než skutečných pozorování. Jezero však určitě stojí za návštěvu. 

Fotografie: 4-Xtremes