Drive is life: Chrystelle Schafroth

Rozhovor

„Každý stát je jiný.“

Chrystelle Schafroth se vystěhovala do Kanady a jako řidička kamionu jezdí po celé Severní Americe.

Chrystelle v Monument Valley. Jedno z jejích oblíbených míst.


V roce 2016 se redaktor RoadStars kvůli reportáži setkal s Chrystelle poprvé u Ženevského jezera. Tehdy jí bylo 26 let a jezdila jako řidička teprve krátce. Díky řidičáku na kamiony a určité svobodě v rámci pracovního dne si splnila svůj sen. „Užívám si každý den,“ řekla tenkrát. Po určité době v distribuční dopravě v západním Švýcarsku přešla na evropskou dálkovou dopravu. Od roku 2018 si zase plní svůj sen a jezdí s kamiony po Severní Americe. Jak k tomu došlo, to nám řekne v tomto rozhovoru.

Chrystelle, jak se máš a kde právě jsi?

Mám se dobře. Děkuji! Právě jsem na pár měsíců doma ve Švýcarsku. Kvůli pandemii jsem v Kanadě nemohla ve dnech volna vůbec nic podnikat. Především jsem však po tom, co jsem byla 16 měsíců sama v Severní Americe, potřebovala zase být chvíli se svou rodinou a se zdejšími přáteli. Ale v březnu už zase pojedu zpět.


Pohled na Detroit z mostu Ambassador Bridge: Řeka Detroit tvoří hranici mezi Kanadou a USA.
Pohled na Detroit z mostu Ambassador Bridge: Řeka Detroit tvoří hranici mezi Kanadou a USA.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.
Chrystelle na silnici Route 66 ve státě Arizona.

Jak tě to tenkrát napadlo, že pojedeš do Severní Ameriky?

V březnu 2017 jsem se vydala s matkou na roadtrip. Dva a půl týdne jsme jezdily po Kalifornii, Nevadě, Arizoně a Utahu. Já jsem se tam cítila doslova skvěle. Kromě toho mě fascinovaly kamiony. A pak v září se jeden kamarád zmínil, že chce jít pracovat do Kanady. V lednu jsme pak odletěli do Quebecu.

Jaké jsou největší rozdíly ve srovnání s prací řidiče v Evropě?

Největší rozdíl je, že tam jako řidiči nic nenakládáme ani nevykládáme. Naším úkolem je jen jezdit. Tam jsme placeni za ujeté míle: Čím více ujedu, tím víc si vydělám. A jasně – vzdálenosti jsou tam daleko větší.

Navíc má řidič každý den více času na řízení, v USA jedenáct hodin a v Kanadě dokonce 13 hodin! Takže najedeme i 1.000 až 1.100 kilometrů denně.



Jaký byl začátek pro tebe jako řidičku?

Nejdříve jsem si musela znovu udělat řidičák. Teoretickou i praktickou zkoušku. Přitom si člověk musí zvyknout na něco jiného. Kamiony mají jinou konstrukci, takže výhled dopředu je jiný a souprava je také delší. Zato silnice jsou širší a jezdí se po nich snadněji. Na východním pobřeží jsou větší dopravní zácpy. Ale většinou bývám na západě, tam je menší provoz.

Máš trasy, které jezdíš opakovaně?

Každý týden začínám v Joliette v Quebecu. Kamion se pak vykládá v Utahu, Washingtonu, Arizoně, Coloradu nebo Texasu. Často pak zpátky z Kalifornie do Quebecu vozím ovoce nebo zeleninu.

Co máš na své práci nejraději?

Krajinu! Každý stát je jiný. Skalnaté hory v Coloradu nebo Rudé skály v Novém Mexiku a Arizoně. Připadá mi napínavé objevovat nové cesty.


„Naším úkolem je jen jezdit. Tam jsme placeni za ujeté míle: Čím více ujedu, tím víc si vydělám.“

– Chrystelle Schafroth


Na jakou zkušenost nezapomeneš?

31. prosince jsem jela sama pro náklad do provincie New Brunswick. Když jsem pak znovu vyjela, musela jsem se vydat po malé silnici v lese. Tam jsem se dostala do sněhové bouře a nemohla jsem pokračovat dál. Neměla jsem signál na mobil – měla jsem fakt velký strach! Po třech hodinách mě konečně našel sněhový pluh.

Jaká byla dosud nejdelší vzdálenost, kterou jsi ujela?

Za jeden týden 12.000 kilometrů. To jsme byli ve dvou, jako vždycky na západním pobřeží. Začínali jsme v Joliette, kamion se vykládal ve státě Washington ve městech Yakima a Seattle. Nakládání proběhlo v Salinas (Kalifornie). Pak jsme jeli zpět do Quebecu.


Co tě teď čeká dál?

Teď jezdím tři měsíce ve Švýcarsku. Líbí se mi, že jsem každý večer doma a můžu se vidět s rodiči. V březnu ale letím zpět do Quebecu. A čeká mne nová výzva, práce pro jednu novou firmu. Budu pak jezdit s kamionem s převodovkou Fuller. Na to už jsem přece jen hrdá. A ještě něco: Budu jezdit s valníkem. To je další výzva.

Chrystelle, přejeme ti všechno nejlepší a zase někdy se u nás v RoadStars zastav.

No jasně! Tak zatím ahoj!


Fotografie: Bernhard Huber, Chrystelle Schafroth

15 komentářů