Birgir Smárason je doma na islandských staveništích se svým Actrosem 2663

Na Island proudí stále více turistů. Turismus představuje již třetinu islandských příjmů z exportu. Ale: od hospodářské krize v roce 2008 nerostla infrastruktura ani zdaleka tak rychle jako počet návštěvníků. Při součtu noclehů je to v průměru 30 000 turistů v zemi denně. „Pěkně rušno a živo na to, že zde žije 337 000 obyvatel,“ říká Birgir Smárason. 38letý muž je jedním z 20 řidičů, kteří jsou zaměstnáni u firmy ÍSTAK.

Firma sídlící ve městě Mosfellsbær, asi 15 kilometrů severně od hlavního města Reykjavíku, patří k největším stavebním společnostem na Islandu. Firma ÍSTAK se se svými 330 zaměstnanci podílí na realizaci převážně velkých projektů z veřejných zakázek. Jedná se o školy, nemocnice, elektrárny, přístavy, tunely, silnice a mosty. „Naše stavby ovlivňují život na ostrově,” říká s pýchou Birgir. Firma ÍSTAK mimo jiné postavila mezinárodní terminál Leifur Eiríksson letiště v Keflavíku a zrenovovala kostel Hallgrímskirkja, jeden z největších a nejznámějších kostelů v zemi, a také budovu parlamentu v hlavním městě Reykjavíku.

Birgir Smárason, řidič firmy ÍSTAK

Jeho pohon: čokoládová tyčinka.

Toho mrazivého rána jede Birgir do kamenolomu asi 40 kilometrů na západ od hlavního města Reykjavíku. Na přívěsu jeho zbrusu nového vozidla Actros 2663 má: korbový sklápěč vážící více než 40 tun. Stejně jako mnoho dalších řidičů firmy ÍSTAK má Birgir řidičský průkaz téměř na všechny stavební stroje jejich společnosti: od nákladního vozidla přes různé bagry až po autojeřáby. „Na ostrově není mnoho řidičů – proto člověk musí umět jezdit prostě se vším,“ říká Birgir. „Odvážím sklápěč do našeho kamenolomu v blízkosti letiště. Tam těžíme suť pro rozšíření odstavné plochy. Potom pojedu dál na jednu rybářskou farmu.“

Asi půlhodinu jízdy jižně od kamenolomu se nachází jedno z největších stavenišť, o které se firma ÍSTAK právě stará. Staví se zde šest velkých nádrží pro chov konzumních ryb. Tam Birgir se svým vozidlem Actros vyzvedne teleskopickou pracovní plošinu. Po krátkém oddechu a další čokoládové tyčince – tento den již šesté – se jede zpátky do skladu nářadí firmy ÍSTAK. Cesta vede kolem mnoha islandských koní, stále podél strmých vulkanických skal, jejichž mechový porost mění každých 10 kilometrů svou barvu: od zelené přes žlutou až po červenou.

Strmé stoupání z cesty kolem pobřeží nahoru na okružní silnici číslo 1, vedoucí kolem celého ostrova, zvládne Birgirovo vozidlo, silné jako medvěd, bez problémů. „Mám rád svou práci a naši nedotčenou přírodu. Na našich cestách, z nichž je spousta pouze vysypaná sutí, můžete být hodiny na cestě a potkáte jen pár jiných vozidel,“, říká potomek Vikingů. „To je opravdový pocit svobody.“

Fotografie: Christoph Börries