Jestli to je Actros nebo kolo: Witek Kapłon a Adrian Sieczkarek jezdí společně

Využíváme každou příležitost.

Jeho kolega  Witek Kapłon se přitom směje: „Jednoduše jsem považoval za těžké, abych zůstal sedět, když již provozuji sport. Dokonce když jsem byl se svou ženou v Řecku na dovolené, půjčil jsem si horské kolo a přímo místě jsem trénoval. Kromě toho jsem běhal nebo trénoval norskou chůzi, každý den v šest hodin jsem musel ujít nejméně deset kilometrů. Teprve potom se šlo na pláž!“

Také Adrianova manželka Kasia sdílí jeho vášeň pro sport. Když sezóna venku končí, oba trénují společně ve fitness centru. V průběhu sezóny Adrian využívá každou chvilku mezi jízdami a každou přestávku k tréninku. Někdy sám, často s Witkem. Když se to podaří, také s dalšími třemi přáteli, kteří pracují jinde, ale také patří k týmu. A samozřejmě se účastní maratónu horských kol.

Zaměstnavatel podporuje sport.

Speciálním oborem Adriana a Witka je „MTB“, jezdění na horských kolech. Naštěstí oba bydlí v Dolním Slezsku – Adrian v obci Milicz a Witek v obci Polanica Zdrój. Region se díky svým místním podmínkám stal hlavním městem Polska v jezdění na horských kolech.

Každoroční série maratonů na horských kolech začíná v obci Miekinia Wrocławi (Breslau), zatímco závody se konají později na různých místech: V obcích Polanica, Swieradow, Bielawa, Szklarska Poreba, Sobotka. Každá tento maratón na horských kolech v mega-kategorii je dlouhý mezi 50 a 60 kilometry, s výškovým převýšením až 1 000 metrů. Tým celkem v sezóně startuje normálně v devíti až dvanácti závodech. Zaměstnavatel firma Duvenbeck je podporuje.Pro firmu Duvenbeck oba dodávají se svým zeleným vozidlem autodíly do automobilových koncernů, kromě jiných také Daimler. Jezdí přitom tam a zpět mezi Polskem a Německem. Kromě obvyklého zboží Witek a Adrian nakládají do svého návěsu vždy také kola.

Tři až čtyři tréninky týdně.

„Někdy jsme po tréninku opravdu vyčerpaní, ale dokonce když jeden z nás má chuť vzít si jeden den volna, druhý ihned pobízí, abychom více přidali“, říká Adrian, který již je deset let řidičem. „Po 30 až 50 kilometrech potom přichází radost – díky endorfinům, které proudí tělem!“

Witek a Adrian trénují normálně třikrát až čtyřikrát týdně, někdy se koncentrují na vzdálenost. Potom to je mezi 40 a 60 kilometry. V jiných dnech se jedná o kvalitativní trénink, pokud to umožňují podmínky terénu. Potom jim stačí 20 až 30 kilometrů. Kromě toho si vždy berou také hole pro norskou chůzi.

Výhody zaměstnání: Trénink na nejrůznějších místech.

Taková různorodost typů tréninků pomáhá udržet se optimálně ve formě. „Náš největší úspěch? Zhubli jsme: Já deset kilogramů a Adrian již 20 kilogramů.“ V sezóně 2018 startovali poprvé ve všech maratónech pouze v mega-kategorii. „Dříve jsme startovali pouze v mini-kategorii. Omezení v důsledku zaměstnání existují, ale využíváme také výhody naší práce“, říká Witek, ve věku 47 let, který již šest let jezdí na horském kole a již tři roky jezdí pro firmu Duvenbeck. „Díky naší práci řidiče můžeme trénovat na velmi různých místech a přitom toho hodně vidíme, protože na kole toho můžete také vidět více než z okna nákladního automobilu.“

Vždy jedno téma: Výživa.

Kdo hodně provozuje sport, změní především své stravovací návyky; tady nastupuje další Witkova vášeň: vaření. „S Witkem to mám opravdu dobré. Také při jízdě se mu podaří z několika jednoduchých surovin připravit výtečné jídlo, které je zdravé pro cyklisty; vždy mu říkám, že by měl být šéfkuchařem“, směje se Adrian. Witek dodává: „Zkoušíme se zříct jídel typu fastfood. Ve vozidle Actros přece máme chladničku, proto můžeme uchovávat nezpracované suroviny a sami si připravovat jednoduchá jídla, jakou jsou tortily, nudle s pestem, saláty.“

Espresso na parkovišti.

Po tréninku na kole na svazích hory Sleza je potom chvilka času na odpočinek; Witek přitom prozradil ještě jedno své tajemství: Na parkovišti vaří vynikající kávu v typické italské konvici na espresso. „Tajemství je v tom, že k normální kávě přidám několik zelených kávových zrn, což jí přidá neobyčejnou chuť!“, vysvětluje Witek, zatímco svým kolegům podává kouřící šálek. „Byl to hezký den!“

„Závodění nám také umožňuje udržovat sociální kontakty: Dává nám důvod k tomu, abychom každé dva týdny jezdili do hor a vzali sebou naše rodiny, nálada je bezvadná, protože se již dobře známe.“

Fotografie: Krzysztof Skłodowski