Vzdělání na řidičku: Lena Eversová přepravuje nádherná auta po celém Německu

Kov přívěsu rachotí. Lena Eversová nesmí ztrácet čas, osm kupé značky Mercedes-Benz musí rychle na přepravník. Její Actros stojí na parkovišti závodu Daimler Werk Bremen. Když 21letá řidička najíždí na rampu nástavby, vyklání se horní částí těla z bočního okna. „Vidím tak nejlépe, kolik mám ještě místa,“ říká Lena.

Nahoře zavře dveře vozidla, spustí rampu dolů a nastoupí do dalšího kupé. Nyní pozadu. I když už je nejvyšší čas: opatrnosti není nazbyt. Žádný špatný manévr s cenným nákladem. „Jinak bych svému šéfovi a našemu zákazníkovi dlužila pár vysvětlení,“ říká Lena, utáhne popruh a upraví si pramínek blond vlasů.

Ježdění není všechno.

Lena se učí řidičkou z povolání u společnosti Akkermann Transporte GmbH – a je jedinou ženou mezi 60 řidiči této východofriské firmy. Také ve své třídě na učilišti je spíše výjimkou. „Na cestách občas potkám nějaké kolegyně, ale jasně: jsme v početní nevýhodě.“

Natáhne si pracovní rukavice. „Ježdění zde není všechno.“ Je nutné utáhnout 24 upínacích popruhů, zavěsit 34 klínů kol. Lena si vytáhne rukávy. „Když jsem hotová, hned vidím, že jsem něco dělala,“ říká a s úsměvem si poklepe na tetované předloktí.

Poptávka je po myslitelích.

Jízdy pro závod Mercedes-Benz jsou pro společnost Akkermann Transporte každodenním byznysem. Dnes je však na programu něco speciálního: zkušební nakládka nového typu vozidla. Lena a její kolegové ze spedice a zaměstnanci výrobce nástaveb testují nakládku nového kupé třídy E na různá vozidla. Markus Reiter pro společnost Daimler AG bedlivě kontroluje kvalitu různých přeprav. Výšky, hmotnosti, zatížení náprav: na konci řidiči, dispečeři a logistici Mercedes-Benz přesně ví, kolik kusů nového typu vozidla, jak a pomocí jakých přepravníků může opustit závod.

S Lenou už Markus Reiter také spolupracoval: „S našimi auty zachází pečlivě a myslí přitom. To je správný přístup: Přemýšlení je u přeprav automobilů alfou a omegou.“

Lena najíždí do spodní řady přepravníku pouze s jedním kupé. Na otázky nyní neodpovídá, soustředí se. „Vždy mě pobaví, když se někdo podívá do kabiny řidiče a pak je překvapený, že tam sedím já – tedy žena,“ vypráví, zatímco si jde pěšky pro další auto. Také nyní při nakládání se někdo podívá dvakrát.

Řidič nebo řidička – to nehraje roli.

„Jestli, je to řidič nebo řidička, to pro mě nehraje roli,“ říká Klaus Akkermann, Lenin šéf. „Potřebujeme dobré lidi a Lena u nás svoji práci dělá zatím bezvadně.“ Že podniky vzdělávají pouze řidiče, se děje stále častěji. Vzdělávací doba činí tři roky, řidičský průkaz lze získat v 18. Pokud poté učeň absolvuje také lékařsko-psychologické vyšetření, smí se do toho pustit. Minimálně v rámci Německa.

Akkermann umožňuje učňům během vzdělávání, aby po určitou dobu jezdili i pro jiné podniky. Přepravce: „Naučí se tak rozmanitosti povolání. Celý profesní život přece nemusí strávit v dálkové dopravě.“

Lena se učí řidičkou z povolání již jeden rok. Před půl rokem získala řidičský průkaz na nákladní vozidla. Pro ni je dálková doprava přesně to pravé. V současnosti jezdí po Německu sama. Vždy s cenným nákladem, po celý týden. Lena: „Na to jsem si rychle zvykla. Navíc v pátek vždy přijedu domů.“ Víkendy si užívá se svým přítelem a třemi kočkami. Tři týdny jezdí a potom jde na jeden týden na blokové vyučování do učňovské školy.

A jaká je situace pro samotnou ženu na odpočívadlech? „Samozřejmě, že se cítím lépe, když v noci nestojím v tmavém rohu,“ říká Lena. Není to však vždy jednoduché. Se svým 20 metrů dlouhým přepravníkem se totiž nevejde na každé parkovací místo. „Když oblast ještě neznám, zavolám svým kolegům. Ti mi poradí, kde mohu zaparkovat.“

Fotografie: Kristian Barthen