4-Xtremes – část 56: Jsme připraveni vyrazit na ostrovy – a na jízdu vlevo

Od omezení souvisejících s pandemií až po zamítnutí víz, na našich cestách jsme zdolali už mnohé překážky. Před pokračováním naší cesty z Pyrenejského státu Andorra do Francie nás brzdí žlutá nálepka. Ve Francii musí být od roku 2021 nalepena na všech vozidlech nad 3,5 tuny. To je dobře, protože účastníky silničního provozu by měla upozorňovat na nebezpečí mrtvých úhlů.

Roblém je pouze: že nemůžeme najít nikoho, kdo by tyto nálepky prodával. Nemají je v Andoře, kde jsme oběhli několik čerpacích stanic, nemají je ani na hraničním přechodu a ve Francii také ne. Není divu: Je neděle a spousta prodejen má zavřeno. Objíždíme vesnici za vesnicí – dokud se nám nepodaří najít obchůdek, ve kterém nám při prodeji přes pult žlutou ekologickou známku konečně prodají.

Francie v poklusu – ale navštívit Le Mans je prostě povinnost!

Francie má opravdu co nabídnout. Přesto chceme tentokrát ve Francii strávit jen pár dní a přitom směřovat stále na sever. Po vedlejších silnicích projedeme ambiciózně dlouhé denní úseky a večer směřujeme k Aire Camping Car, odpočívadlu pro obytné automobily.

Čas od času vyjedeme na menší okruh na kole, abychom alespoň trochu zažili atmosféru a šarm francouzských vesniček. Ale neodpustíme si ještě jednu zastávku: v Le Mans. Ale s Axorem nemůžeme absolvovat okruh na historické závodní dráze. Přesto stojí návštěva za to – úsměv na Mikově tváři mluví za vše.

Vítejte ve Velké Británii!

Asi o 270 kilometrů dále na sever – jen čtyři dny poté, co jsme vylepili žlutou ekologickou známku – najíždíme v Dieppe na trajekt. Po čtyřech hodinách na Lamaškém průlivu to znamená: Vítejte ve Velké Británii! Celní úředníci krátce nahlédnou do našeho obytného boxu a už stojíme na první křižovatce v malém městě Newhaven. Samozřejmě na levé straně silnice.

Nyní je třeba se na jízdu opravdu soustředit, najíždět na kruhové objezdy ve směru hodinových ručiček a při odbočování uvažovat o změně jízdního pruhu. Také já, Andrea, musím jako spolujezdkyně aktivně sledovat provoz. Například na křižovatkách, na kterých má Mike špatný výhled doprava, nebo při předjíždění. A v neposlední řadě: zvyknout si na to.

Avebury Manor v průběhu století.

Zůstáváme na okresních silnicích – a jako první navštívíme Avebury na jihu Anglie. Tamní megalitický kamenný kruh není tak známý jako Stonehenge, přesto není o nic méně působivý. Původně tu stálo více než 150 kamenů, dnes jich zbývá 36. Nejmenší jsou vysoké dobré dva metry, největší měří asi 5,5 metru a nejtěžší váží kolem 40 tun. Takřka nepředstavitelné, jak lidé v šerém dávnověku dokázali pohnout těmito monstrózními kameny.

V Avebury je kromě toho ještě panské sídlo – v angličtině: manor – ze 16. století. BBC využila v roce 2011 tento panský dům pro natáčení televizího pořadu a nechala jej rekonstruovat a vybavit ve stylu různých epoch. Když přecházíte ze sálu do sálu, procházíte obdobími od 16. do 20. století. Jako bonus se můžete všeho dotknout a dokonce si vyzkoušet dobové oblečení.

Smíšené pocity u Irského moře.

Ve Fairbourne u Irského moře obdivujeme železnici poháněnou párou. Necháme se unést a navštívíme všechny další pobřežní vesničky. Při procházce po pláži ve větrovce a s čelenkou na hlavě se smějeme, když potkáváme lidi v plavkách, kteří se dokonce odváží koupat v moři. Léto tu zřejmě vrcholí při mnohem nižších teplotách než ve střední Evropě.

A pak už nemáme vůbec žádný důvod se usmívat: naše fenka Aimée je na chladném pobřeží a na zelených loukách velmi šťastná a několikrát denně vyžaduje procházku. O pár dní později se však všechno změní a my se s ní musíme rozloučit. Prožili jsme spolu více než 14 let a zažili bezpočet dobrodružství. Všech dalších dobrodružství se zúčastní již jen v našich srdcích. Úplně zlomeni se vydáváme do nejbližšího dobrého kempu, kde si pár dní odpočineme, abychom se dali zase dohromady.

Fotografie: 4-Xtremes