4-Xtremes – část 42: Přes výmoly a bláto směrem na jih

V uplynulých týdnech jsme zdolali pořádný kus cesty. A to i přesto, že jsme víceméně jezdili sem a tam, někdy i po nezpevněných silnicích. Opět se totiž ukázalo, že Španělsko toho může nabídnout tolik, že naplánovat trasu není vůbec jednoduché.

Pořád podél řeky.

Po procházce městečkem Cuenca doufáme, že si s Axorem odpočineme u přehradní nádrže. V noci teploty klesají pod bod mrazu, ale přes den si vychutnáváme slunce a užíváme procházku po břehu. O pár dní později naše cesta pokračuje po silničce, která vede malebnou soutěskou podél řeky Río Júcar. Dopravní ruch se zde blíží nule, takže nevadí, že musíme neustále přejíždět do protisměru, abychom se vyhnuli skalním převisům.

V soutěsce leží městečko Acalá del Júcar,  které nebylo metropolí ani v polovině minulého století, ale rozhodně bylo mnohem větší než dnes. Zdejší obyvatelé nemusí sportovat, protože domy jsou postaveny ve skalách a uličky jsou tak úzké, že se člověk musí pohybovat pěšky. Pokud například potřebujete palivové dřevo, musíte si jej vytlačit nahoru na dvoukoláku. Máme pocit, že jsme se vrátili zpátky do minulosti. Například do středověku, kdy po této obchodní cestě projížděli předkové dnešních řidičů nákladních vozidel.

„Město umění a vědy“.

Kontrast oproti nepříliš vzdálené metropoli Valencii snad nemůže být větší. Ve městě, které je po Madridu a Barceloně třetí největší ve Španělsku, odstavujeme svůj náklaďák na hlídaném parkovišti pro nákladní vozidla a sedáme na kola. Obzvláště se nám líbí moderní architektonický monument Valencie „Město umění a věd“. Vyschlým korytem řeky – dnes parkem s bujnou vegetací – se odtud  dostaneme do starého města, aniž bychom se museli proplétat hustým městským provozem.

Další kontrast: Protože je pobřeží jižně od Valencie hustě osídlené, vybíráme si souběžnou trasu, která nás vede horami a vesnicemi – přijíždíme do Andalusie a asfaltové silnice necháváme za zády. To platí pro některé úseky, i když většina silnic není ani tady na jihu k zahození. V Národním parku Badlands v regionu Gebas a následně v poušti Tabernas je přesto terénní jízda na denním pořádku. Podběhy máme plné bláta. Ačkoli je tato oblast považována za jeden z nejsušších regionů v Evropě, užili jsme si tu pár pěkně deštivých dnů.

Je tu však jeden zásadní rozdíl:  V Íránu jsme nemuseli sdílet historické památky s jinými západními turisty. Naproti tomu Alhambra s Nasridskými paláci patří k nejnavštěvovanějším turistickým atrakcím v Evropě. Při nákupu vstupenky musíme uvést čísla našich pasů a rezervovat si časový interval na vstup. Ale opravdu to stojí za to. Když jsme na konci prohlídky vystoupali až nahoru na věž, naskytl se nám úchvatný výhled na Granadu a její staré město i na zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada. Odtud shora téměř vidíme i další cíl naší cesty...

Fotografie: 4-Xtremes