4-Xtremes – část 30: Pozdravuje Transylvánie

Destinace se často pyšní popisy jako „rozmanitá“. Rumunsko ale tento pojem rozhodně v mnoha ohledech předčí. To, co jsme tady zažili za pouhé dva týdny, je i na naše poměry neobyčejné.

Už Maďarsko mělo z pohledu řidiče co nabídnout, ale Rumunsko to ještě překonalo. I když neopustíte hlavní silnice, zažijete toho spoustu. Projížděli jsme vesnicemi, kde jsou k vidění snad všechny stavební styly od dřevěných staveb až po přezdobené vícepatrové vily. Rovněž nás překvapilo, že koňské povozy stále ještě spoluutvářejí obraz ulic.

Druhá horská trasa nás zavedla do transfagarasanského průsmyku s jeho téměř nekonečnými serpentinami. Cestu nahoru zvládl Axor hravě: jednoduše se podřadí a jede se pěkně pomalu. Během cesty zpátky do údolí musel Mike naopak dávat pozor, aby se nepřehřály brzdy, protože nemáme retardér. Ale všechno šlo dobře.

Ale zpět k cestě nahoru: Když přijíždíte z jihu, míjíte přehradu Vidraru – pro nás ideální místo pro přestávku na oběd. Pustíme Aimée ven, otevřeme dveře jako vždy za pěkného počasí a začneme vařit. Přitom se ještě bavíme o výstrahách před medvědy na naší trase. Na této rušné silnice by nás v životě nenapadlo, že se tady objeví. Jak jsme se mýlili. Krátce nato – Aimée je naštěstí zpátky ve voze – vykoukneme ze dveří a nevěříme vlastním očím. Přímo za Axorem je medvědice se dvěma mláďaty! Na chvíli se nám zatají dech. Potom reagujeme: rychle zavřít dveře, uklidit jídlo, nechceme přece přilákat rodinku v kožešině.

S bušícím srdcem nafotíme několik snímků. Kam jsme vlastně dali pepřák? Zprávy o vniknutí medvědů do karavanů vytvářejí v naší mysli živé scény. Paní Medvědová a její ratolesti si to přece jen rozmyslí a my rychle pokračujeme dál.

Dorazili jsme na vrchol průsmyku a nevěříme svým očím: Je zřejmé, že nejen my jsme hledali útočiště před horkem v horách. Silnice je přeplněná parkujícími automobily, lidé přebíhají přes vozovku. Úplně nahoře nás nakonec čeká tunel označený tabulí s výškou 3,6 m. Náš Axor je však vysoký 3,7 m. Je dobře, že jsme se předem informovali a věděli, že tudy již projela i vyšší vozidla. Přesto jsme museli být opatrní, protože kruhový tunel je poměrně tmavý a ze stropu občas vyčnívají betonářské výztuže.

Na útěku před bouřkou.

Před nočním odpočinkem však bohužel musíme opustit naše exponované místo. Kolem 22. hodiny zuří silná bouřka a hodně se blýská. Využít náhorní planinu jako parkoviště není v takové situaci dobrým rozhodnutím. A tak sjedeme dolů do malého údolíčka, abychom nebyli nejvyšším a k tomu ještě kovovým bodem, ideálním místem pro zásah blesku.

V uplynulých týdnech jsme v Rumunsku viděli už tolik neuvěřitelných věcí. Jsme zvědaví, co nám ještě nabídne zbytek země.

Fotografie: 4-Xtremes