Výstavba silnic: Roswitha Mederer je na cestách s tahačem Arocs 1851 se sklápěcím návěsem

Těsně za domem Roswithy „Rosl“ Mederer začíná les. Malému městečku uprostřed Horní Falce mezi Norimberkem a Regensburgem udává tempo otevírací doba místního obchůdku. Pro Rosl to však neplatí: v 6:15 je čas vyrazit. V tu dobu totiž začíná tato 57letá dáma svou jízdu tahačem Arocs 1851. Štěrkovna „Unterweickenhof“ je vzdálená pouhé čtyři kilometry od jejího bydliště a na první pohled vypadá jako kulisa nějakého westernové filmu. „Pokaždé, když přijedu do lomu, jsem ohromena,“ říká Rosl, která pro společnost Bärnreuther & Deuerlein jezdí už dvanáct let. Právě se vrátila ze stavby se svou „54“ s nákladem vytěžené zeminy a navádí tahač Arocs příkrými zatáčkami na místo vykládky.

Nový nákladní vůz, stejné číslo.

Jen před několika málo týdny si řidička vyzvedla svůj nový nákladní vůz ve Wörthu – společně s kolegou, který rovněž převzal nový vůz. Předtím jezdila osm let v Actrosu s pohonem všech kol ze starší konstrukční řady, která měla také interní číslo 54. To je však to jediné, co má Arocs se svým předchůdcem společného: součástí výbavy nového pracoviště Rosl je nyní  MirrorCam, všechny dostupné bezpečnostní systémy, hydraulický pomocný pohon a převodovka PowerShift 3. 

Štěrk, vápno, materiál z výkopu.

Rosl denně se svým tahačem Arocs s návěsem ujede až 400 kilometrů, zejména s různě zrnitým štěrkem, s vytěženou zeminou a materiálem určeným pro vápnění lesů. Pravidelně převáží i asfalt na stavbu silnic v celém regionu. „Bez ohledu na to, zda se jedná o lesní cestu nebo o dálnici, je zábavné sledovat, jak silnice i s mým přispěním kus po kusu roste.“

Pokud jí to trasa dovolí, může si udělat přestávku ve své rodné vesnici. V malém vesnickém obchůdku je v době oběda opravdu živo. Nabízí se tu „vydatné občerstvení“. „Přestávku se snažím za každou cenu trávit mimo nákladní vůz,“ říká Rosl. Po krátkém popovídání s majitelem obchůdku pokračuje dále, aby na stavbu přivezla „32“, tedy štěrk o zrnitosti 32 milimetrů. 

Na staveništi samotném je nutná plná koncentrace. V krátkých časových oknech to musí jít ráz na ráz. Ani s přístupem na místo dění to není vždy snadné. Četné asistenční systémy, jako je  asistent pro odbočování, jsou proto pro ni velmi důležité, aby zažívala při cestě tam i zpět co nejméně stresu.

Uvolněná jízda domů.

„To je můj první nákladní vůz, u kterého nemusím sama řadit. Díky tempomatu teď večer přijedu domů mnohem odpočatější,“ říká Rosl v narážce na nejnovější generaci prediktivního ovládání pohonného ústrojí Predictive Powertrain Control. S  MirrorCam naopak zpočátku trochu bojovala. „Dokud mi ten systém správně nevysvětlili, byla jsem dost skeptická. Důležité je naučit se na kamery plně spoléhat a přivyknout myšlence, že je nemůžete používat stejně jako zrcátka,“ říká Rosl, která je nyní nadšená ze všech funkcí systému.

Po poslední denní jízdě je pro Rosl důležité vyčistit interiér Arocsu. „Přes den se té špíně úplně nevyhnete, nejsem zas až tak úzkostně čistotná. Ale ráno chci nastupovat do čistého vozu,“ vysvětluje. To, že tato metoda není úplně scestná, dokazuje její stará „54“. Starý Actros z roku výroby 2011 je stále v tak dobrém stavu, že byl ponechán ve vozovém parku – a byl přestavěn na dílenský vůz.

Fotografie: Matthias Aletsee
Video: Martin Schneider-Lau