Práce v Tyrolsku: Tobias Helbing a jeho Arocs 2663

Parkoviště dole v údolí připomíná road movie někde na západě Spojených států. Přímo na silnici první třídy 171, těsně před posledním kruhovým objezdem, z něhož se stoupá do výšky nad 2.000 m, se nachází jakýsi americký diner, směs staré čerpací stanice a restaurace rychlého občerstvení. Vrak veteránu tady hraje asi svoji poslední úlohu a slouží jako dekorativní kus. O víkendech se zde konají srazy motorkářů. Teď, uprostřed týdne, zeje parkoviště prázdnotou. 

O šest hodin později: Světla konvoje zbarvují areál do oranžova. Tobias Helbing ještě jednou kontroluje svůj náklad. Posledních 200 kilometrů na dálnici proběhlo bez větších komplikací. Doprovodná vozidla zajišťovala, aby byl kolem soupravy dostatek místa. „Máme pro sebe dva jízdní pruhy – dálnice opravdu nepředstavuje žádný problém,“ říká Tobias. Pak jsou ovšem zapotřebí silné nervy.

– Tobias Helbing, řidič ve společnosti Wacker

Těsné zatáčky, úzké průjezdy obcemi. 

Do první zatáčky jede Tobias ještě rychlostí kroku. V druhé zatáčce je už pomalejší. Je dobré slyšet, jak motor OM 473 pracuje – síla 460 kW se nemůže rozvíjet v tichosti. Na displeji před Tobiasem se rozsvítí symbol kapalinové TRC spojky. Během příštích 40 minut bude použita ještě častěji. Souprava se v režimu manévrování pohybuje pomalu do levotočivé zatáčky. Strmá stěna na okraji silnice je nyní tak blízko, že zabírá celý výhled z kabiny řidiče. Tobias otáčí volantem téměř na doraz. Jeden z kolegů z Vans informuje vysílačkou, kolik místa zbývá vzadu vpravo ke stěně. Vpředu už je to jen několik málo centimetrů … Tobias se usmívá: „To je ono. Posledně to přece také vyšlo.“ Jako by to bylo vždy tak jednoduché.

Stromy, značky, stěny z přírodního kamene.

To, co Tobias a jeho tým při každé přepravě provádí, je milimetrová práce. Velmi často se ale objevuje ještě něco navíc. Počasí, tma, nové překážky … Dnes nám alespoň vyšlo počasí, je už skoro léto. „Během našich prvních přeprav už byly i kritičtější situace. Sníh a led nám práci také zrovna neulehčují. Průběh přepravy může ovlivnit i vítr, když se opře do korby,“ říká Tobias. 

Nyní se blíží k menší obci. Další kritický bod na cestě, silnice začíná být opět strmější. Bezprostředně poté tým čeká 400metrový parkurový kurs ze stromů, značek a stěn z přírodního kamene. Střecha domu sahá až do silnice. Další centimetrová práce a znovu se pohybujeme jen rychlostí kroku. Při poslední přepravě šlo všechno dobře, ale kdo ví, co se od té doby změnilo? „Stromy přece jen nezůstávají stále stejné, a náš náklad se také mění.“ 

Na konci obce se nákladní vozidlo zastaví. Stalo se něco? Tobias: „Tady musíme demontovat plot ohrady pro skot. Je příliš vysoký.“ Prostor mezi nákladem a zemí činí 1,10 m. S šířkou 5,90 m vyčnívá přes vozovku, která je nyní o něco užší.

Serpentiny stoupají kilometr po kilometru – a někdy velmi strmě klesají. „To je zase ideální situace pro kapalinovou TRC spojku, brzdy tady nepotřebuji.“

Sedminápravová souprava je konečně na parkovišti, kde bude korba v následujících dnech namontována na podvozek. Do otevřeného postranního okna fouká čerstvý vítr, tady nahoře je teplota o dobrých deset stupňů nižší než dole v údolí. Na svazích ještě leží sníh.

Zítra bude souprava rozpojena. Tobias ještě krátce mluví s kolegy z doprovodných vozidel. „Jasně, tuto práci dělám s vášní. Jinak to ani nejde. Kdo by rád přespával na dálnici?“ ptá se. Dnes v noci si ale užívá klidu Alp. 

Fotografie: Matthias Aletsee
Video: Martin Schneider-Lau