Třístranný sklápěč: Goran Savuljeskovic nyní řídí vůz Arocs 3745

Kolový nakladač zanechává prašnou stopu, o několik metrů dále rozbité kusy betonu s rachotem mizí ve sklápěči nákladního vozidla a energicky jím natřásají. Hned vedle roste drtící zařízení, které za hlasitého dunění provádí svou destruktivní práci, a o kousek dál pracovníci nakládají na soupravu tahače s návěsem obrovskou třídičku štěrku. V areálu recyklačního závodu společnosti Hans-Heimo Gänger GmbH ve Strasshofu u Vídně panuje čilý pracovní ruch.

Goran Savuljeskovic se tím ruchem kolem nenechává nijak vyvést z míry. Ze sedadla řidiče svého vozu Mercedes‑Benz Arocs 3745 s ledovým klidem přehlíží okolní shon a bezpečně řídí svůj nákladní po areálu společnosti. Díky odpružení a konstrukci rámu nákladního nejsou nerovnosti na povrchu téměř cítit. Kromě toho je čtyřnápravové vozidlo s nástavbou sklápěče se svými dvěma řízeným předními nápravami extrémně manévrovatelné.

Vzhledem k vysoké světlé výšce nejsou překážky jako malé kusy asfaltu nebo betonu žádným problémem. „S Arocsem se dostanu téměř kamkoli,“ říká, „a také odkudkoli.“ Rodilý Srb, který přijel do Rakouska už na začátku devadesátých let, se s tímto kamionem dostává do cíle i přes prudká stoupání, blátivé cesty nebo nezpevněné komunikace.

Odborník na staveniště.

„To je jeden z důvodů, proč jsme koupili Arocse,“ vysvětluje Lukas Schachner, který rodinnou firmu provozuje ve třetí generaci se svým tchánem, Hansem-Heimem Gängerem. Spolu se sedlovým sklápěčem Mercedes‑Benz Arocs přidal vozidlo do vozového parku před šesti měsíci. „Vzhledem k nižší nákladové kapacitě by bylo použití čtyřnápravového vozidla v běžném provozu, například při přepravě štěrku nebo zbytků betonu, příliš neekonomické. K tomu je zcela určitě vhodnější sedlový sklápěč. Na stavbě, a tam zejména v případech, kdy je situace nepřehledná, může tento „prcek“ naplno využít své přednosti.“ Je také výhodou, že oba nováčci ve vozovém parku jsou o něco nižší než srovnatelná konkurenční vozidla, a díky systému MirrorCam nemají poněkud neforemná vnější zpětná zrcátka.

To je patrné na staveništi na severovýchodě Vídně. Mezi čtvrtěmi Aderklaa a Aspern se nachází ulice Telephonweg, která má být nově vyasfaltovaná. Nejprve je třeba odstranit původní povrch. Vedle zahrazovacích plotů a hromad zeminy leží zbytky asfaltu a v tomto chaosu se pohybují stavební stroje. Goran zde dnes a v minulých dnech již několikrát naložil demoliční materiál a převezl jej do areálu společnosti ve Strasshofu. V opačném směru zase dodává recyklovaný přírodní materiál, který slouží jako podloží nové silniční komunikace. Takže velice přesně ví, kudy se na staveniště dostat, kde zastavit a jak na místě nejlépe manévrovat.

Podání ruky platí.

Asi 50 nákladních vozidel a stavebních strojů společnosti se používá hlavně pro zemní a demoliční práce, pro přepravu písku, štěrku a humusu, pro likvidaci demoličního materiálu a pro těžbu materiálu ve štěrkovně. Společnost navíc provozuje vlastní skládku poblíž Strasshofu a její služby zahrnují také přepravy podvalníkem a speciální přepravy. Vedení společnosti klade vysoký důraz na důvěru pečetěnou podáním ruky. „Bohužel je to stále vzácnější, ale u nás se můžete stále ještě spolehnout na to, že plníme to, co slíbíme.“

Stále je co dělat.

Sklápěč se pomalu zvedá a první kusy asfaltu hlučně přistávají na zemi. O několik sekund později je vyložený i zbytek nákladu. Goran nemá moc času na přestávku, práce je víc než dost. Řidič firmy Gänger se proto ve svém Arocsu vydává zase zpět na severovýchod Vídně. Tam musí ještě naložit mnoho tun demoličního materiálu. Aby práce na staveništi dále pokračovala a brzy mohla v ulici Telephonweg opět jezdit auta.

Fotografie: Bubu Dujmic