4-Xtremes – část 1: Kammermannovi cestují po České republice

Konečně se ochladilo! Obloha je černá, vypadá to na letní bouřku. Právě jsme se vrátili z koupání v přehradě Rozkoš na severu Česka. Odsud je to jen pár kilometrů k hranicím s Polskem. Momentálně se ovšem nehneme z místa. Ale žádné obavy, nucená přestávka nám nehrozí! Musíme jen počkat, až odjede několik vozidel parkujících okolo nás.

Česká republika původně vůbec nebyla na trase naší tříleté „4-Xtremes – The World Tour“. Situace s koronou nás ovšem donutila k úpravě našich plánů. A teď jsme zde, v srdci Evropy, a je nám dobře. A nic na tom nemění, zda se od přehrady dostaneme o něco později, abychom si našli místo k přenocování.

Po stopách plzeňského piva.

Po překročení německo-českých hranic bylo naši první zastávkou město Plzeň na západě Česka. V tomto rodišti stejnojmenného piva jsme navštívili pivovar Plzeňský Prazdroj. Návštěvníci tam mají možnost prohlédnout si historické i nové sklepy – a také devět kilometrů dlouhý systém chodeb, který dříve sloužil jako sklad. Vzrušující!

V průběhu dalších dnů jsme se různými oklikami pohybovali směrem na jihovýchod. Dálnice v Česku směřují paprsčitě do Prahy. Pokud ale poměrně centrálně položené hlavní město nepatří k cílům vaší cesty, a chcete-li spíše procestovat zbytek země, musíte se vydat na menší okresní silnice. V zásadě nám to stejně vyhovuje více. Poskytuje nám to možnost vidět řadu malebných vesnic i autentických míst.

Hledání parkoviště jako hra s trpělivostí.

Jízda po řadě vedlejších silnic je omezena na vozidla o maximální přípustné hmotnosti 12 tun. Náš Axor je pro takové podmínky jako stvořený, protože plně natankovaný a s plným zásobníkem vody téměř přesně této hmotnosti dosahuje. Jeho délka necelých 8 metrů navíc umožňuje pohodlný pohyb přes vesnice, kterými je povoleno projíždět s maximální délkou vozidla 10 metrů. Občas jsme si ale kladli otázku, jak to vlastně zvládají delší nákladní vozidla.

Každodenní život v České republice podléhá více regulacím, než jsme čekali. Vedle omezení je tu spousta zákazů jízdy a parkování. Z těchto důvodů není vůbec snadné najít krásná místa na kempování. Dosud jsme parkovali prakticky jen na parkovištích nebo v blízkosti památek nebo fotbalových hřišť.

Hodně deště, hodně kostí.

A co výběr dále zužuje: Podle slov jednoho našeho známého z Česka prší teď nejvíce za posledních několik let. Proto nepřipadá v úvahu stání v lese nebo na okraji lesa, kde je terén příliš bahnitý. Kromě toho se na okrajích lesů s vysokým travnatým porostem vyskytuje extrémní množství klíšťat, což znamená vysoké riziko pro naši fenu Aimée.

Údiv mezi pískovci.

Následující den jsme vyrazili na výlet do Českého Švýcarska a navštívili Pravčickou bránu, největší skalní bránu v Evropě. Poté se naši přátelé vrátili do Německa, naše cesta pokračovala dále na východ. Našim cílem bylo Hruboskalské skalní město: jedná se o pískovcovou oblast, v níž jsme podnikli několik pěších tůr a jejíž skalní formace nás přivedly k údivu.

Ani na cestách se člověk nevyhne úkolům každodenního života, je třeba prát a uklízet. Na obytné ploše o rozloze 10 metrů čtverečních je ale tato práce rychle vyřízena, a zůstává dost času na plánování trasy. Proto už teď víme, po jakých trasách se budeme pohybovat v Polsku, další zemi v našem plánu. Zda u toho zůstane? Necháme se překvapit!

Fotografie: 4-Xtremes