4-Xtremes – část 44: Putování s Kammermannovými na ostrovech v Atlantiku

Ať se nám to líbí nebo ne: Do Afriky se teď zrovna nedostaneme. Ale aspoň jsme se přiblížili černému kontinentu nejvíc, jak to je z Evropy vůbec možné. Ostrov Isla de Las Palomas je to totiž k pobřeží Maroka jenom 14 kilometrů. V nevelké vzdálenosti od Afriky se nacházejí i jiné, mnohem významnější ostrovy, na které jsme se posléze vydali.

Etapa začíná v Tarifě, kam jsme se dostali z Gibraltaru. Před oblíbenou destinací surfařů leží Isla de Las Palomas. S Tarifou ho spojuje hráz a je považován za nejjižnější bod na evropské pevnině. Návštěvu tohoto ostrova, který je jinak docela všední, proto nemůžeme vynechat. Ještě honem několik momentek a pak už zase rychle startujeme Axor.

Flamenco v Seville, seznámení s kamioňákem na moři.

Náš další cíl je vzdálen asi 200 kilometrů severozápadním směrem: Sevilla. Její stará část je největší v celém Španělsku a směle snese srovnání i v celoevropském měřítku. Ve městě nasedáme na bicykly a vyrážíme na delší vyjížďku, obdivujeme při ní restaurace, které jsou i během týdne plně obsazené, a na náměstí Plaza de España sledujeme tanečnice flamenca. Tady by se dalo vydržet i déle, jenomže už máme rezervované jízdenky na trajekt.

Po strmých silnicích k sopce.

Poté, co jsme během transferu překonali několik stupňů zeměpisné šířky, doplouváme před půlnocí na Tenerife. Kdo se z tohoto atlantického ostrova vydá nejkratší cestou na africkou pevninu, přistane na jihu Maroka. My ovšem zůstáváme na Tenerife – podnebí tam je tak mírné, že poprvé za dlouhou dobu můžeme spát při otevřeném okně.

Po dni stráveném na pláži startujeme Axora a vydáváme se na velkou výpravu od hladiny moře na sopku Teide, vysokou přes 2.500 metrů. Po strmých silnicích se proplétáme přes lesy, prorážíme oblačný příkrov a nakonec se dostáváme do oblasti kráteru, v němž se nachází národní park Teide. Vrchol sopky leží ve výšce přes 3.700 metrů a je to nejvyšší bod Španělska. Na turistických trasách mohou návštěvníci poznávat drsnou krajinu. Na svazích sopky Teide zůstáváme několik dní, strávíme ledovou noc v kráteru a pozorujeme dechberoucí východ slunce nad mlžným mořem.

Radost z jízdy na La Palmě.

Také s Tenerifou se brzy loučíme, tedy aspoň prozatím. Našli jsme totiž dobré spojení trajektem na ostrov La Palma. Ze sedmi velkých Kanárských ostrovů je La Palma ten, který leží nejdále na severozápadě. Ani tady nechybí sopka – a ta se postarala koncem roku 2021 o novinové titulky. Po několik týdnů chrlila lávu a popel a přinesla ostrovu spoustu hoře a rozsáhlé škody. Rozumí se samo sebou, že se vyhneme postiženým oblastem.

Po dvouapůlhodinové jízdě sjíždíme z trajektu. Náš první dojem: La Palma si zaslouží svůj přídomek „Isla Verde“ (zelený ostrov) a ukazuje svou divokou podobu. Jsme ohromeni černými plážemi, drsnými útesy a bujnými lesy. Jízda po klikatých silnicích je opravdu zábavná. Přispívá k tomu i to, že náš Axor má ruční převodovku. Jinými slovy: Mike má co dělat. To se týká i dlouhých sjezdů se sklonem až 16 procent. Tady musí dávat velký pozor, aby se nepřehřály brzdy.

Sůl z Atlantiku a domek ve skále.

Díky Atlantiku je všude na Kanárech velmi proměnlivé počasí. Na La Palmě přijíždíme odpoledne na pláž za slunečného počasí a teploty 20 stupňů, když jdeme spát, táhnou po obloze mraky a v noci fouká silný vítr. Druhý den ráno padají kroupy – a o chvíli později svítí sluníčko. Krupobití v nulové nadmořské výšce znamená, že nahoře na sopce, ve výšce přes 2.400 metrů, bude padat sníh. V takovém případě policie uzavře úseky silnic ležící nad hranicí sněhu. My sice máme zimní pneumatiky a sněhové řetězy, ale přesto musíme obrátit.

Fotografie: 4-Xtremes