4-Xtremes – část 52: Křížem krážem – k novému „Xtreme“

Často na to sami zapomínáme: vlastně jsme na „cestě kolem světa“. Již téměř dva roky nám však stále další omezení brání opustit Evropu – nebereme-li v úvahu odbočku do Tuniska. „Extrémy“, které daly název naší cestě, jsme však na starém kontinentu již téměř vyčerpali – od nejsevernějších oblastí Norska, až po nejjižnější část Kanárských ostrovů. Ale tady v Portugalsku jsme získali další orientační bod: Cabo da Roca, považovaný za nejzápadnější výspu evropského kontinentu.

Jak se dostat k tomuto mysu? Z města Évora, ze kterého jsme se vám ozvali naposledy, se jede víceméně stále rovně na západ. Až ke skutečnému monumentu, mostu Vasco da Gama nad řekou Tejo, která zde spíše připomíná moře. Se 17 kilometry patří k nejdelším mostům v Evropě – a končí v Lisabonu. Prohlídku hlavního města Portugalska si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Prohlédneme si historická náměstí, počkáme v uličkách, dokud zpoza rohu nepřisviští žlutá tramvaj, a ochutnáme Belémské koláčky - pastéis de nata, právě vytažené z pece.

Úzké a velmi klikaté.

Pak se vracíme zpátky k Axoru – a pokračujeme v cestě dále na západ. K mysu Cabo da Roca je to dobrých 40 kilometrů. Poslední kilometry vedou po úzkých, velmi klikatých silnicích. Nadšení z této trasy sdílíme se spoustou motorkářů. Mike musí proto jet velmi opatrně a v každé zatáčce mít připravenou nohu na brzdě, pro případ, že by některý z nich příliš řezal zatáčky.

Jak už to na podobných místech často bývá, mys na nás nijak zvlášť nezapůsobil. Je označen jednoduchým památníkem a hned vedle něj najdeme nejzápadnější maják kontinentální Evropy, což nikoho nepřekvapí. Přesto je to skvělý pocit, že jsme tohoto „extrému“ s naším nezničitelným expedičním vozidlem dosáhli. Spatříme někdy i nejvýchodnější bod Evropy? Vzhledem k aktuální situaci se to zdá být vyloučeno. Je to smutné.

Jeskyně, jezírka, systémy tunelů.

Skutečnou atrakcí je Sintra, necelých 20 kilometrů severovýchodně od Cabo da Roca. Malé město je známé svými staletými paláci. Líbí se nám zejména Quinta da Regaleira, komplex, který tvoří palác, kaple a čtyřhektarový park. Najdete tu jeskyně, jezera, fontány a systémy tunelů.

Dozvěděli jsme se, že symbolika staveb je ovlivněna mystikou svobodných zednářů. Velmi působivé jsou takzvané iniciační studny: točité schodiště směřující dolů do studny, prakticky se jedná o obrácenou věž, jejíž dno zdobí templářský kříž. Vše působí velmi tajemně – ani by nás nepřekvapilo, kdybychom se najednou ocitli uprostřed nějakého obřadu.

Po písečných cestách piniovými lesy.

Je načase vrátit se zpět do přírody, na volné cesty a k moři. Severně od města Nazaré projíždíme lesy piniových borovic, obklopujících písečné cesty,  dokud nedorazíme k divokému pobřeží Atlantiku. Po silném dešti se vydáváme na procházku po liduprázdné pláži.

Po tunelech v Sintře se o pár dní později dostáváme znovu do podzemí, tentokrát o kus dál ve vnitrozemí. Skupina jeskyní Grutas Mira de Aire je považována za největší známou krápníkovou jeskyni v Portugalsku. Po 683 schodech se dostáváme více než 110 metrů pod zem. Jeskyně vznikla před více než 150 miliony let, kdy tu ještě pravděpodobně žili dinosauři.

Stylové rytířské restaurace.

Portugalsko je ovlivněno historií templářů a jejich nejvýznamnějším pozůstatkem je město Tomar, nacházející se o dalších téměř 50 kilometrů dál ve vnitrozemí. Parkujeme v kempu, jen co by kamenem dohodil od centra, a vydáváme se na návštěvu templářského hradu. Tyčí se nad městem a v jeho zdech se nachází jedinečná rotunda. Ve starém městě jsou dokonce i stylové rytířské restaurace s rustikálními stoly a lavicemi. Jídlo a nápoje se podávají v těžkých keramických číších a talířích.

Už teď na začátku léta jsou dny v nížině velmi horké. Teploty stoupají často nad 30 stupňů. Proto jsme se rozhodli vyrazit do vyšších poloh. V místech, kde stojí větrné elektrárny to přece musí víc foukat! Po obslužných silnicích větrné farmy projíždíme podél horského hřebenu a nacházíme rovné místečko pro kempování.

Fotografie: 4-Xtremes