4-Xtremes – část 48: Bizarní přírodní jevy a sýrové fondue na pláži

Rozložité hrady, senioři, trávící zde zimu, dlouhé dny u bazénu – přesně takové obrázky, jaké jsme si i my kdysi představovali, když jsme pomysleli na Fuerteventuru. Jak hluboce jsme se mýlili, jsme vám vyprávěli už minule. A to nás nefascinují jen pustá a bizarní krajina. Ve vnitrozemí ostrova si užíváme spontánního šarmu vesnice Betancuria. V údolí obklopeném palmami se uhnízdily bílé a terakotově zbarvené historické budovy. Obec s pouhými 800 obyvateli byla kdysi hlavním městem ostrova a nyní patří k nejkrásnějším vesnicím ve Španělsku. Jsme přesvědčeni, že rozhodně právem.

Náš pobyt na ostrově pomalu končí. Zbývající dny strávíme ve společnosti Andreasovy sestry, což nás staví před malý problém. Protože jak už možná víte, má náš Axor pouze dvě sedadla. Tam, kde bývalo prostřední sedadlo, našel své místo pelíšek pro Aimée. Proto se náš cestovní náklaďák na tento výlet nehodí. Andreasova sestra si pronajala malé auto, se kterým se chystáme navštívit známé písečné duny Corralejo. Ale nakonec máme z malého autíčka velkou radost. Pobřežní silnice, která vede kolem dun, má omezení jen pro vozidla do 3,5 tuny, takže bychom na ni s Axorem vůbec nemohli vjet.

Švýcarské kulturní dědictví v kulisách kanárských ostrovů.

Fuerteventura je známým rájem pro milovníky windsurfingu a kitesurfingu, například na několik kilometrů dlouhé pláži Jandía, na níž se při přílivu vytvářejí mělké laguny. My ale prcháme před neustálým větrem do malého údolí, kde si poslední večer společně s Andreasovou sestrou dopřáváme trochu švýcarské nostalgie ve formě sýrového fondue, podávaného přímo na břehu moře.

O den později jsme již na trajektu, směřujícímu k Lanzarote. Tento ostrov byl v roce 1993 vyhlášen organizací UNESCO za biosférickou rezervaci. Charakteristickým rysem zdejší krajiny jsou nesčetné výrazné kužely, tvořené erodovaným sopečným popelem, modelovaným dlouholetým působením deště a větru. Sopečný popel se také těží, a používá k péči o vinnou révu, která se na ostrově pěstuje. Hrubozrnný popel zadržuje vlhkost a zabraňuje růstu plevele.

Velmi rozmanité se jeví být také pobřeží Lanzarote: ploché pláže se silným příbojem, malé zátoky uprostřed černé lávy nebo skutečně bílé pláže – na Lanzarote je možné vidět všechno.

A protože je ostrov velmi suchý, náš základní úkol, naplnit nádrž na vodu, se rychle mění v pořádnou výzvu. Místa, kde je možné sehnat pitnou vodu, lze spočítat na prstech jedné ruky. Ve srovnání se zelenými ostrovy, jako je La Palma, kde se nachází řada veřejných vodovodů s pitnou vodou, zde musíme vyhledat automaty, které nám za jedno euro vydají 50 až 100 litrů vody. Je to působivý příklad toho, jak cenná je voda na těchto nehostinných ostrovech.

Fotografie: 4-Xtremes