4-Xtremes – část 32: Mezi byrokracií a poklidností

Při vzpomínce na filmy odehrávající se v době existence Sovětského svazu se člověku nevyhnutelně vybaví hrozivé, nehostinné scény ponurých špionážních thrillerů nevalné kvality. Možná právě proto nepatří Ukrajina mezi deset nejoblíbenějších turistických destinací. Kdo by si pomyslel, že má tolik co nabídnout?

Vraťme se ale ještě jednou do Moldavska, odkud jsme chtěli překročit další hranice, vybaveni testem na koronavirus z Rumunska. Naším pevně stanoveným cílem byla Ukrajina, takže Moldavsko bylo pro nás pouze tranzitní zemí. Mezi Moldavskem a Ukrajinou leží nezávislé, ale mezinárodně neuznané Podněstří. Přejet toto území znamená dostat se na Ukrajinu přímou a nejkratší cestou. Každá jiná trasa přes moldavské území by znamenala výrazně více najetých kilometrů.

Vstup do země bez místní měny nemožný.

Pohraniční kontrola v této téměř neznámé republice byla za námi a byly vyřízeny i vstupní formality. Chybělo jen uhradit mýtné – a přesně na tom jsme ztroskotali. Protože jsme Moldavskem projeli bez pobytu, neměli jsme s sebou místní měnu. Kreditní kartu, americký dolar nebo rumunskou měnu leu pohraničníci neakceptovali. Rezignovaně jsme se dali na ústup a zároveň tedy na obtížnou objížďku přes Moldavsko.

Při překročení hranic na Ukrajinu pak další byrokratické rarity: K formalitám patří stažení aplikace a povinnost nechat si v zemi provést během 72 hodin další antigenní test. Všechno se řídí přísně určeným postupem: Testy mohou být provedeny pouze v určitých certifikovaných laboratořích, které nám z pověření státu „udělí povolení“ přes aplikaci, abychom se směli v zemi volně pohybovat. Trochu nám to připomínalo dobu existence Východního bloku.

Romantika u táborového ohně s domácím borščem.

Na Ukrajině se překvapivě nachází několik pouští. Jednou z nich je polopoušť Olešské písky rozprostírající se na ploše 160 kilometrů čtverečních. Větší část využívá armáda, ale na jihu je chráněná oblast. Zde při další zastávce nocujeme uprostřed dun a ochutnáváme boršč uvařený na ohni – tradiční polévku z červené řepy a bílého zelí vařenou ve východní Evropě.

Červená řepa se mohla také podílet na vzniku jezera Sasyk-Sivaš, našeho dalšího cíle. Přinejmenším co se barvy týče, neboť jezero je růžové! Při souhře faktorů jako teplota, sluneční svit a obsah soli zbarví jezero betakaroten zvláštní zelené řasy do růžova – neskutečný pohled! Na druhém konci jezera Sasyk-Sivaš ostatně leží Krym – hranice vede vodní plochou. Jezero je poměrně mělké a má velmi vysoký obsah soli, takže se tady podobně jako v Mrtvém moři člověk nepotopí. Bereme si dva dny volna a necháváme se doslova unášet.

Druhý den ráno potkáváme na procházce s Aimée náhodou jednoho z archeologů. Je ochoten nám ještě před otevřením parku ukázat petroglyfy. Protože neumí anglicky a my ukrajinsky, snaží se nám tyto skalní malby vysvětlit pomocí pantomimy. Z dálky to muselo vypadat komicky a bohužel jsme z toho pochopili tak polovinu. Ale právě takové nečekané zážitky činí cestování pro nás něčím výjimečným!

Nyní stojíme na břehu mohutné řeky Dněpr a máme přestávku. Někdy si teprve při psaní našich reportáží uvědomíme, kolik jsme toho mezitím už zažili. A toho se držíme: Ukrajina má opravdu co nabídnout a není vůbec tak šedá, nuzná a nehostinná, jak by se dalo předpokládat.

Fotografie: 4-Xtremes