4-Xtremes – část 3: Andrea a Mike jsou ve Finsku – právě včas

Dnes se hlásíme z jižního pobřeží Finska – a to, že jsme sem dojeli podle plánu, je velké štěstí. Někdy v pátek dopoledne koncem července jsme se totiž dozvěděli, že od následujícího pondělí nebudou Finové pouštět do své země osoby ze Švýcarska. Důvod: Skutečnost, že u nás doma opět vzrostl počet nakažených koronavirem.

Náš Axor stál v té době na pláži v Pobaltí. Přesněji řečeno v Lotyšsku. Ve Švýcarsku už jsme nebyli po dobu několika týdnů. Toto nařízení by tedy pro nás nemělo platit. A nebo přeci? Nebyli jsme si zkrátka jisti a neměli jsme náladu na diskuze s pohraniční stráží. Proto jsme si okamžitě sbalili věci a vyrazili do hlavního města Estonska Tallinnu – kde jsme v sobotu večer nastoupili na trajekt směrem do Helsinek. Ještě že jsou pobaltské země tak malé. My Švýcaři si to můžeme dovolit říct.

Dojmy, které zůstanou navždy.

Před Pobaltím jsme procestovali Polsko. Možná si ještě vzpomínáte na náš výlet do pouště Błędów z naší poslední reportáže. Nedaleko se nachází dřívější koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau. Nejprve jsme si nebyli jisti, zda vůbec chceme toto temné místo navštívit. Nakonec jsme se přece jen rozhodli pro tříhodinovou prohlídku místa s průvodcem. Následně jsme přespali přímo na místě na autobusovém parkovišti, abychom své dojmy zpracovali. O této návštěvě jsme mluvili ještě několik dnů poté. To jsou dojmy, na které nikdy nezapomeneme.

Jasně, že jsme si nemohli nechat ujít návštěvu Krakova, pravděpodobně největší turistické atrakce Polska. Přespali jsme na místě s výhledem na kopec Wawel, na němž se nad městem tyčí hrad i katedrála. Město Krakov je na náš vkus skoro až moc krásné a až příliš vyšňořené pro turisty.

Kempování u řek a jezer.

Proto nás Varšava nadchla mnohem více. Mnoho uliček, zákoutí a detailů k objevování, staré město obklopeno hradními zdmi, které jsou nyní uprostřed metropole. To je úplně podle našeho vkusu: Polsko nabízí řadu možností pro cestování expedičním obytným vozem. Bez jakýchkoli potíží jsme mohli kempovat u řek a jezer a užívat si krásy přírody.

První pobaltská země, kam jsme dorazili z Polska, byla Litva. I tam jsme navštívili místa, která nemohla být odlišnější, například poutní místo „Horu křížů“ nedaleko města Šiauliai a moderní závod výrobce funkčního prádla Devold. Vskutku úžasné bylo i parkovací místo, které jsme objevili přímo u Baltského moře. Bylo totiž tak blízko hranice s Lotyšskem, že jsme se mohli mezi oběma zeměmi pohodlně procházet sem a tam.

Vynucený klid na lůžku a nekonečné pobřeží.

Ne úplně dobře jsem dopadla já, Andrea, o něco později v Lotyšsku. Měla jsem silnou alergickou reakci na pleťový krém, která se projevila záchvaty mdloby a bolestmi ledvin – to bylo dost děsivé. Teprve po několikadenním ležení a dodržování pitného režimu jsem byla zase schopna vnímat krásy okolního prostředí.

Například pobřeží severně od hlavního města Rigy, které se zdá být nekonečné. Ostatně podobně jako dny na konci července. Slunce vychází v 5:00 hodin a zachází až kolem 22:00 hodin. Celou noc se zdá, jako by slunce hned zase vyšlo, je to prakticky nepřetržitý východ či západ slunce.

Po Německu, Česku, Polsku a 3 pobaltských zemích je Finsko už sedmou zemí na naší cestě. Čas letí. Vše, co vnímáme, je nové: každá silnice, každá pláž, každý supermarket. Občas si musíme dopřát času ke zpracování všech dojmů, abychom byli schopni všechna další místa opět plně vnímat a náležitě ocenit. Jedno je ale jisté: Pro tento druh rozjímání je jižní pobřeží Finska se svými borovými lesy a plochými skalnatými útvary, které sahají až do moře, dost dobrým místem.

Fotografie: 4-Xtremes