4-Xtremes – část 36:Andrea a Mike se nenechají odradit

Z italského přístavu Janov vyplouvá do Barcelony mnoho trajektů. Až budete číst tento příspěvek, přejeli jsme už jedním z nich do Španělska. Pravděpodobně. Protože v současné době neexistuje v oblasti cestování stoprocentní jistota. To jsme zažili opakovaně na 60 000 kilometrech naší dosavadní „World Tour“. Koneckonců nebylo plánováno, že naše poslední zastávka bude v Itálii.

Možná si vzpomínáte: aposled jsme se hlásili z Chorvatska bez naděje, že budeme moci cestovat na východ, jak jsme zamýšleli. Jak Rusko, tak Írán, který se nacházel jižněji, totiž kvůli koronaviru uzavřely nedávno své hranice. Pak jsme se najednou doslechli o cizincích, kteří se do země bez problému dostali. Okamžitě jsme začali pátrat. Ale i kdyby byla země nyní trvale otevřena turistům: ikde na internetu jsme nenašli informace o možnosti pokračovat v cestě trajektem přes Perský záliv do Spojených arabských emirátů. To pro nás bylo příliš riskantní. Podívejme se tedy dále směrem do západní Evropy!

Unimogem na turistickou stezku.

Navzdory všem těmto plánovacím potížím jsme toho od naší poslední zprávy také hodně zažili a objevili. Například Plitvická jezera v Chorvatsku s působivými vodopády. Na podzim se nevyskytují tak hojně jako v jiných ročních obdobích. Dělíte se o ně však s mnohem menším počtem dalších návštěvníků. Zajímavé pro fanoušky Mercedesu: okud si zde chcete ušetřit kroky, můžete se nechat k výchozím bodům turistických tras dovézt tramvajemi taženými Unimogy.

Je možné navštívit Chorvatsko bez zajížďky na Jadran? Ne! Zastavili jsme u pobřežního města Novi Vinodolski a pak jsme Axora nasměrovali na stále užší polní cestu ke zřícenině hradu Ledenice. Na nedalekém ostrově Krk jsme se setkali s přáteli. V noci se proti našemu náklaďáku hnala bouře rychlostí 100 kilometrů v hodině, takže jsme nemohli zamhouřit oka. Ale druhý den jsme byli odměněni docela velkolepým ztraceným místem: hotelový komplex ze sedmdesátých let na 25 hektarech pozemku, který postupně dobývají umělci graffiti a příroda.

Hlemýždím tempem přes severní Itálii.

Pět set kilometrů do Janova jsme ujeli většinou hlemýždím tempem po silnicích mimo dálnici. Cestou jsme navštívili místa jako Portogruaro s nápadnou šikmou kostelní věží, kterou je třeba podepřít. Nebo nedaleko Mantovy kostel „Santuario Beata Vergine Maria delle Grazie“. Na náměstí před kostelem se každoročně koná festival, na kterém se scházejí nejlepší „Madonnari“ na světě a požehnanými křídami malují obrazy svatých. Mohli jsme obdivovat některá pomíjivá umělecká díla.

Stejně výjimečný jako festival je i samotný kostel. Uvnitř visí ze stropu vycpaný krokodýl a na stěnách jsou papírové figurky svatých. Jinde jsou vyobrazena nebezpečí, která lze odvrátit prostřednictvím Boží přímluvy. Jinými slovy: ávštěvníci vidí postavy, které umírají hrůzným způsobem.

V Pavii jsme si převzali dvě objednaná kola a hned jsme se vydali na několik výletů pod podzimním sluncem. Mezitím jsme Axoru dopřáli několik dní odpočinku v kempu na řece Pád. Opravdu si to zasloužil. A s naším věrným náklaďákem máme ještě spoustu plánů.

Fotografování: 4-Xtremes